Slovesný vid (aspekt) v chorvatštině ve srovnání s češtinou - seminárka

V obou jazycích se rozkaz vyjadřuje nedokonavým tvarem slovesa v záporu. Pro vyjádření varování před mimovolnou činností se užívá dokonavý tvar slovesa, jak nám objasňuje Václav Cvrček v Mluvnici současné češtiny. Eugenija Barić (Hrvatska gramatika) nám dává příklad vyjádření zákazu, což se častěji uskutečňuje použitím nedokonavého tvaru slovesa.

Obouvidová slovesa jsou v českém jazyce hlavně slovesa cizího původu. Tato slovesa si k sobě ještě nevytvořila dokonavý protějšek. Podle kontextu mohou nabývat významu dokonavého nebo nedokonavého, aniž by měnila svůj tvar. I tato slovesa, převážně cizího původu, se začleňují do systému vidových dvojic. Je to přirozený proces spojený s vývojem jazyků. V chorvatském jazyce najdeme těchto sloves poměrně mnoho. Jsou to všechna slovesa, která končí na příponu –irati.

Co se týká odstínů průběhu děje či tzv. způsobu slovesného děje, tuto problematiku najdeme krátce vysvětlenou jak v českých tak chorvatských gramatických příručkách.

Závěr

Kategorie slovesného vidu (aspektu) je charakteristickým znakem nejen českého a chorvatského jazyka, ale i jiných slovanských jazyků. Prostudováním gramatických příruček a hlavně praktickým užíváním jazyka zjišťujeme a detekujeme podobnost jazykového systému.

Slovesný vid je ve většině mluvnicích zařazován do kategorie morfologické (mluvnické), jelikož kategorie vidu ovlivňuje kategorii času. Ovšem z hlediska lexikologického a slovotvorného je to kategorie lexikální, protože některá slovesa lišící se videm se liší také významem.

Veškeré definice této problematiky se samozřejmě odlišují od jedné gramatické příručky k jiné, už v rámci jen jednoho jazyka. Tato různorodost popisů a definicí daného jevu svědčí o mnoha pohledech či nových výzkumech v tomto oboru. Velkou roli hraje i způsob jakým nahlížíme na jazyk jako takový. Ovšem vždy, ať už pouze v rámci češtiny nebo češtiny a chorvatštiny, nalézáme určité společné rysy. Zdá se, že mnohem více si liší definice a celkové zpracování jevu, než jev samotný.

Použitá literatura

CVRČEK, Václav a kol.: Mluvnice současné češtiny 1. Praha 2015.

ČECHOVÁ, Marie a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha 1996.

GREPL, Miroslav - KARLÍK, Petr a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Praha 1996.

HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Česká mluvnice. Praha 1988.

BARIĆ, Eugenija, LONČARIĆ, Mijo a kol.: Hrvatska gramatika. Zagreb 1997.

SEDLÁČEK, Jan: Stručná mluvnice srbocharvátštiny. Praha 1989.

SILIĆ, Josip – PRANJKOVIĆ, Ivo: Gramatika hrvatskoga jezika. Zagreb 2005.

RAGUŽ, Dragutin: Praktična hrvatska gramatika. Zagreb 1997.