Laboratorní cvičení č. 9

Výsledky

Závěr

U cibule kuchyňské jsme pozorovali krystaly šťavelanu vápenatého. Po přidání zředěné kyseliny sírové k preparátu cibule kuchyňské jsme pozorovali změnu krystalů šťavelanu vápenatého na drúzy síranu vápenatého. Touto reakcí jsme dokázali přítomnost vápníku.

U podeňky jsme pozorovali jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého, čímž i zde byla prokázána přítomnost vápníku.

Úloha č. 4: Pozorování absorpční zóny kořene

Teoretický úvod

Po celé délce kořene se neděje příjem živin. Rozhodující význam pro příjem živin má oblast kořene s kořenovým vlášením, kterou označujeme jako absorpční zónu. Kořenové vlásky zvětšují velikost absorpční plochy. Jejich buňky jsou vysoce metabolicky aktivní, mají vysokou úroveň dýchání. Rozvoj kořenového vlášení závisí na fyziologickém stavu rostliny a je podmíněn i podmínkami prostředí. Kořenové vlásky jsou aktivní v transportu látek do kořene krátkou dobu, jejich odumírání je nahrazováno růstem vlásků nových.

Při tzv. vitálním barvení lze kořenové vlášení dobře pozorovat. Při použití neutrální červeně se nejintenzivněji zabarví aktivně metabolizující buňky. Kromě kořenového vlášení intenzivně metabolizují také meristematická pletiva a buňky kořenové čepičky.

Materiál a pomůcky

Klíční rostliny obilovin (ječmen setý – Hordeum vulgare), vodný roztok neutrální červeně (0,01 %), Petriho miska, podložní a krycí sklíčka, preparační souprava, mikroskop.

Postup

Z klíčních rostlin odřízneme kořen takové délky, aby obsahoval kořenové vlášení. Manipulujeme s kořenem opatrně, aby nedošlo k poškození kořenové čepičky. Umístíme na 15 minut do roztoku neutrální červeně. Krátce opláchneme vodou, vytvoříme nativní preparát. V mikroskopu pozorujeme, které buňky jsou nejvíce probarvené, zakreslíme a popíšeme.

Výsledky

Nejvíce probarven byl meristém a kořenová čepička.

Závěr

Dokázali jsme, že kořen ječmene obsahuje absorpční zóny. Kořen obsahuje metabolizující buňky. Nejintenzivněji metabolizovala meristematická pletiva a buňky kořenové čepičky.

Úloha č. 5: Orientační stanovení obsahu dusičnanů v rostlinné šťávě

Teoretický úvod

Mezi základní makroprvky patří dusík. Ten se podílí na stavbě rostlinného těla. Koloběh dusíku v přírodě je realizován prostřednictvím dusičnanů (nitrátů, NO3-), dusitanů (nitritů, NO2-), amonných iontů (NH4+) a molekul dusíku (N2), které jsou přirozenou složkou životního prostředí. Při rozkladu dusíkatých organických sloučenin z odumřelých rostlin a živočichů vznikají v půdě amonné ionty, které jsou nitrifikačními bakteriemi oxidovány na dusitany a ty se dále oxidují na dusičnany. Denitrifikační bakterie naopak uvolňují z dusičnanů dusík, který se vrací zpět do atmosféry.