Fyziologie rostlin - materiál ke zkoušce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Vakuoly hrají dynamickou roli v růstu a vývoji rostlin. Při aktivním transportu iontů do vakuoly a jejich uchování je důležitý tonoplast, který
zabezpečuje, že ionty se mohou akumulovat ve vakuolárním obsahu v koncentracích značně převyšujících koncentraci těchto látek v okolní
cytoplazmě. Tím vytváří osmotický tlak a následně turgor (vnitřní napětí buňky, až 20 atm) nezbytný pro prodlužovací růst buněk. Vakuoly
jsou zásobárnou pro různé metabolity, jako jsou rezervní proteiny u semen a kyseliny. Jsou v nich ukládány sekundární produkty metabolismu
(nikotin, příp. jiné alkaloidy) z cytoplazmy. Ve vakuolách se často ukládají pigmenty, nejčastěji antokyany. Také slouží k imobilizaci
xenobiotik, toxinů, fenolických látek aj. V neposlední řadě ovlivňuje také vodní bilanci buňky, odbourává různé látky (např. proteiny, nukleové
kyseliny) a může ukládat a rozkládat buněčné organely (ribozomy, mitochondrie a plastidy).
Pozn.: Lyzosomy obecně jsou drobné měchýřky obalené jednoduchou membránou, vyskytující se převážně v živočišných buňkách. Obsahují
různé hydrolytické (trávicí) enzymy, jimiž rozkládají látky z vnějšího prostředí i vlastní struktury. Jejich funkci v rostlinné buňce zastává
vakuola.
základní cytoplazma
mikrotubuly - jsou tvořeny bílkovinou tubulinem, v průměru mají 24 - 25 nm. V rostlinách existují v podstatě dva systémy
mikrotubulů, a to mikrotubuly, které mají vztah k mitotickému aparátu (uplatňují se při dělení buňky), a mikrotubuly lokalizované v
periferní oblasti buňky, které určují tvar buněčné stěny, takže vytváří mechanickou kostru buňky. Mají také pohybové funkce.
Zprostředkovávají posun organel v buňce (využívá principu přirůstání nebo zkracování napojených mikrotubulů nebo mikrotubuly
vytvářejí v buňce "kolejnice", po nichž se pohybuje zvláštní bílkovina s připojenou organelou), u řas tvoří základ bičíků a řasinek
(vzájemným posunem mikrotubulů po obvodu bičíku, působením připojených bílkovin, se vytváří šroubovitý pohyb) či výběžků
(niťovitých panožek - využívá principu přirůstání nebo zkracování mikrotubulů rychlým rozpouštěním).