Fyziologie rostlin - materiál ke zkoušce

Mikrofilamenta - jsou dlouhé vláknité struktury o průměru 4 - 7 nm. Základními proteiny jsou aktin a myozin. Délka může 
dosáhnout až několika desítek µm. Mikrofilamenty se sdružují ve svazky o počtu několika desítek až set, které probíhají nejčastěji 
pod plazmatickou membránou, resp. napříč buňkou (mimo vakuoly) a spojují protilehlá místa plazmatické membrány. 

proteiny, sacharidy, lipidy, voda, ionty 

jádro 

chromatin (

neboli jaderná hmota je komplex DNA a proteinů, které dohromady tvoří nukleohistonové (chromozomové) vlákno) 

nukleoplazma (

plazma buň. jádra) 

karyotéka (

obal) 

funkce - 

Je ústřední strukturou buňky, u eukaryot je obaleno dvojitou membránou (karyotékou) s póry. Zabezpečuje především dvě 

významné funkce: řídí činnost buňky tím, že určuje, které molekuly bílkovin mají být buňkou produkovány a kdy, a dále uchovává 

genetickou informaci a přenáší ji na dceřiné buňky v průběhu buněčného dělení. Vnitřní hmota jádra (dříve nazývaná karyoplazma) 

má cytoskeletární strukturu, dnes hovoříme o tzv. jaderném skeletu. Základní funkční jednotkou je DNA, která se spolu s 

bílkovinami (hlavně histony) nachází ve dvojí podobě: 

a) zkrácené - tvarově i počtem charakteristické útvary (spiralizované chromozómy), vznikající v průběhu mitózy 

b) jemně nebo hrubě zrnitá hmota (rozpletené chromozómy, chromatin), vznikající v době mezi mitózami 

jadérko

 - Jádro obsahuje jedno i více jadérek (nucleolus) tvořených RNA, bazickými bílkovinami, fosfolipidy a především 

ribonukleoproteiny. Tvar, velikost i struktury jadérek jsou dosti variabilní především v závislosti na funkci a diferenciaci buněk. 

Nápadně velká jadérka jsou především v buňkách syntetizujících intenzivně bílkoviny. Při dělení buněk se vyvíjí z dceřiného 

jadérka, které vzniká na chromozomu ve formě nukleárního tělíska zvaného pronucleolus. V jadérku se realizuje přepis