Vznik sluneční soustavy a planety Země

Na počátku, před vytvořením samotného zárodku planety Země (protoplanety) smršťováním zemské hmoty a energie, docházelo k jeho zahřívání.
Toto zahřívání měly na svědomí tito činitelé:
vlastní vnitřní energie Země, jejíž vliv postupně stále narůstal a
kinetická energie dopadajících vesmírných těles na zemské těleso. – Tato srážka měla velký význam jednak pro vznik jádra naší planety (viz dále), jednak k tomu, že se po ní oddělila malá část planety, kamenité smetí, jehož součástí vznikl náš satelit, Měsíc (obrázek 8).

V důsledku toho bylo tedy zpočátku toto zemské těleso velice žhavé, tvořeno nediferenciovanou (nerozlišitelnou) taveninou, které však následně postupně chladlo. Tento pokles teploty byl ovlivněn působením gravitační energie 161 kvintiliónů (1,61 . 1032) J částí zemského tělesa. –
– Proběhla gravitační diferenciace látek zemského tělesa, čili rozlišení původní taveniny tělesa na více různých složek – rozdílných látek o rozdílné objemové hmotnosti.
Ve velké míře dochází tak k poklesu těžších prvků, a to železa a niklu, dovnitř k jádru
a k vzestupu lehčích složek ven k zemskému povrchu.
Vytvořilo se tak zemské jádro z oxidů železa a niklu (obrázek 9).
Tento proces chladnutí byl doprovázen vývěry plynů – oxidem uhličitým a oxidy dusíku.
Nutno dodat, že tímto tedy docházelo ke zmenšování potenciální energie Země doprovázené uvolňováním tepla v jejím nitru (Kachlík, 1998).
Je třeba ještě poznamenat, že toto postupné ochlazování planety, bylo asi před 4,3 miliardami let doprovázeno sopečnou činností. Zemský povrch byl tak posetý velkým množstvím kráterů.

Při dalším významném velkém poklesu teplot došlo asi před 4 miliardami let k procesu kondenzace vodní páry.
Tento proces vyvolal na Zemi dlouhé období dešťů, což následně vedlo k utvářením podmínek pro období vzniku života (Rogens et al. 2005).

V závěru své práce bych rád vyzdvihl určitý význam toho, proč je vlastně smysluplné zabývat se tématikou nějakého vzniku vůbec.

Dle mého názoru je odpradávna zcela přirozenou lidskou vlastností zvídavě zkoumat příčinu věcí a jevů, jež jsou jeho nedílnou součástí.
Příčinami všeho možného se zabýváme většinou právě tehdy, když se snažíme například předpovědět případné následky nejrůznějších procesů.

Tím jsem chtěl v podstatě naznačit ten fakt, že všechno co má svůj vznik, mívá i svůj zánik.
A právě na základě zjištěných teorií vzniku vesmíru vůbec – rozpínáním a následném smršťováním hmoty po určitých pro nás obrovských časových obdobích řádů miliard let, můžeme například předpokládat, že dojde buď k rozptýlení vesmíru natolik, že se stane jen
velmi řídkou směsí osamocených chladných částic, anebo k jeho naprostému sražení a tedy vcucnutím veškeré hmoty do jediného bodu.