1. až 6. Fylogeneze

zón také geneticky. Problém je v tom, že v některých částech Evropy neandertálci ještě poměrně dlouhou dobu 

přežívali, a také v tom, že nenacházíme přesvědčivé stopy po křížení mezi oběma skupinami. 

Multiregionální teorie zdůrazňuje kontinuitu regionálního vývoje a neustálý tok genů mezi jednotlivými regiony, 
přičemž  nepopírá  význam  vývoje  AMČ  v  Africe.  Zastánci  této  teorie  se  opírají  o  přítomnost  některých 

starobylých znaků na skeletech nejstarších forem anatomicky moderního člověka i jeho předchůdců. Bylo ale 

prokázáno, že valná většina těchto znaků jsou bud' starobylé znaky vlastní oběma skupinám jako dědictví po 

společných předcích, nebo se jedná o znaky vzniklé paralelně i o znaky analogické. 
 

Multiregionalisté  však  poukazují  na  fakt,  že  během  předposledního  zalednění  byla  populace  neandertálců 

zdecimována  velmi  nepříznivými  podmínkami  a  došlo  k  výraznému  sníženi  genetické  variability,  což  je 

argument mnohem závažnější a ekologicky prokázaný. 

Teorie asimilační patří sice do skupiny teorií monocentrických, ale představuje jakýsi přijatelný kompromis mezi 

oběma  teoriemi.  Tato  teorie  předpokládá  sice  africký  původ  AMČ,  ale  také  předpokládá,  že  vedle  reálných 

migrací  se  část  procesu  odehrávala  pouze  na  úrovni  genetické  a  „moderní”  geny  prostě  vytěsnily  geny 

neandertálské. 
Asimilační teorie má však dvě slabiny. Za prvé obě lidské formy měly velmi odlišné ekologické parametry a 
masivní hybridizace mezi  oběma skupinami není  ekologicky příliš pravděpodobná.  Za druhé si  lze jen těžko 
přestavit pohyb genů bez přemísťování jedinců, zvláště jedná-li se o ekologicky, ale i geneticky tak odlišné skupin