1. až 6. Fylogeneze

odlišná od anatomicky moderního člověka a že jejich metabolismus byl náročnější na spotřebu energie. 

Žili převážně stacionárně na jednom místě, nejčastěji v jeskyních nebo pod skalními převisy a vydávali se 

na lovecké výpravy z centra teritoria. 

Z ekologického hlediska byli predátoři, kteři lovili středně velkou a velkou zvěř. 

Neanderálci byli velmi malí a robustní, výška mužů do 170cm, hmotnost i nad 80kg, ženy IO — 15 cm 
menší a také robustní. Podle svalových úponů a stavby kostry disponovali mimořádnou fyzickou silou. 

Naleziště neandertálců 

Obě formy H. neanderthalensis a H. sapiens, žily vedle sebe jen výjimečně (možná v Palestině a jižní a 

západní Evropě. 

V období mezi 30 — 25 tis. lety neandertálci definitivně vymírají. 

Nejstarší naleziště: jeskyně Krapina Chovatsko, 

Saccapastore, Itálie (stáří asi 130 tis, let), Tabun, Palestina. 

Důležité nálezy v Iráku, jeskyně Šánidár: pohřby — dokazuji kulturni elementy a rozvinuté sociální chování 

u nenandertálců. 

Po předposledním glaciálním maximu žili n. především v Evropě a Palestině (zajímavý nález dětského skeletu 

v Tešik-Taš v Uzbekistánu). 

Někteří pozdní n. mají podobnou čepelovou industrii jako měl anatomicky moderní člověk. 

V Evropě žili obě skupiny asi 5tis. let současně. 

Jiné nálezy pohřbů; v La Ferrassie ve Francii pod hliněnou mohylou pohřbeno novorozeně, v hrobové jámě 

vydlabané do kamene byl uložen muž (podobně v Kiik Kobě na Krymu) 
V jeskyni v Monte Circeo, Itálie, velká lebka v kruhu otesných kamenů, ležela na temeniv s vylámanou 
spodinou lebeční, jak z ni byl vybrán mozek. 

Neandertálský muž ze Šanidáru 

• 

Nejtraumatizovanější pleistocenni hominid 

• 

pravá čelní kast jizvy po zhojených zraněnich 

• 

na levé očnici zhojená tříštivá zlomenina (oko jistě osleplo) • na kostře zhojená zranění a patologie 

• 

kosti pravé horni končetiny jsou podstatné menši než kosti vlevo • na klíční kosti osteomyelitická léze 

podminéná infekcí v době smrti nebo krátce před ni 
•