1. až 6. Fylogeneze

Nálezy z gruzínské lokality Dmanisi, které mají zásadní význam pro pochopení variability tohoto druhu, jsou 

staré přes 1,8 milionu let. 

Mimo jiné prokazuji, že Homo ergaster migroval z Afriky těsně po svém vzniku a disponoval jen kulturou s 

málo vyspělou kamennou industrií; 

'k rovněž prokazují, že tropická adaptace afrických forem Homo ergaster, které mohly měřit i výrazně přes 180 

cm, se u forem žijících v mírném pásu neprojevuje a postava Ženská ergaster lebka z H. se stává výrazně menší 

a robustnější DrnaniSi 

Homo erectus - člověk vzpřímený 

patří mezi nejstarší a také nejdéle se vyvíjející lidské formy. 

Podle současných názorů patří do této skupiny více lidských druhů než původně jediný druh Homo erectus. 

Evoluce  této  lidské  formy  probíhala  minimálně  ieden  milion  let  a  v  jejím  průběhu  nedošlo  k  žádným 

významným morfologickým ani kulturním změnám. 

Jedním z typických znaků bylo velké ztloustnutí kompakty kosti, zejména kostí neurocrania (tloušťka až Icm), 

i dlouhých kosti, jejichž kompakta byla ve srovnání se současným člověkem mnohem tlustší. 

Homo  erectus  měl  ve  srovnání  s  Homo  sapiens  odlišnou  stavbu  lebky,  čelistí  a  do  jisté  míry  i  zubů,  měl 

mohutné nadočnicové valy a zalomený týl s velkou plochou pro úpon krčních a zádových svalů. 

Za  nadočnicovým  valem  byl  vyvinutý  typický  nadočnicový  žlábek.  Charakteristické  je  výrazné 

postorbitální zúžení lebky a dlouhá, poměrně nízká mozkovna. 

U některých jedinců, zejména z Asie se vyskytuje specifické oploštění temenních kostí horní část mozkovny 

má „střechovitou podobu”. 

široké a ploché nosní kosti, výrazný alveolární prognatismus absence brady, madibula mohutná a široká