1. až 6. Fylogeneze

Mohutné až obrovité dolni čelisti. 

Chrup: řezáky, výrazně zvětšené zuby třenové a obrovské stolicky s velmi silnou sklovinou. 
Obličej byl z profilu krátký a téměř vertikální. 

V  blízkosti  apertura  piriformis  se  formují  dva  výrazné  kostěné  pilíře,  které  jsou  považovány  za  kostěné 

zpevnění obličejové části. 

U většiny lebek je patrný nízký sagitální hřeben a velmi široké a robustní jařmové oblouky, které začínají 

dosti vpředu. Tim se obličej rozšiřuje a získává charakteristický plochý tvar. 
Samice mnohem menši, nebo úplně chybějící, kostěné hřebeny 

Dlouhá robustní horni končetina s rukou morfologicky daleko bližší člověku, než měli afaršti australopitéci. 
Dolní končetiny byly lépe uzpůsobeny k bipedni chůzi. 
Pánev byla podobnější lidské než pánev archaických australopitéků. Bipedie robustních australopitéků byla 

tedy  pomerně  výkonna,  zřejmě  i  proto,  že  tito  australopitéci  Zili  již  v  otevřenéJšich  typech  ekosystémů  a 
pohybovali se většinou po zemi. Robustní australopitéci byli menši než afarští. Samci nepřesahovali výšku 140 
cm a hmotnost 45 kg. 

Zástupci robustních australopitéků 

• Austrlopithecus africanus: 

— Nejstarší zástupce, jižní Afrika, 3-2,8 mil.let Všechny základní zanky robustních a.,ale v 

nerozvinuté podobě 

— Neměli materiální kulturu (osteodontokeratickou) 
— Naleziště Sterkfontein, Taung („taungské děcko”) 

• Australopithecus aetihopicus: 

— Východni Afrika, 2,7-2,4 mil. let 

—  Znaky  robustních  a.,  ale  také  mnoho  znaků  podobných  archaickým  a.  (prognátní  obličej,  nízká 

mozková kapacita) 

— Velké pohavnÍ rozdíly, samci nad 50kg 
— Naleziště: západní břeh jezera Turkana („černá lebka”) 

Vznik rodu Homo 

Fosilní pozůstatky raných forem rodu Homo jsou velmi neúplné a prakticky nemáme žádný relevantní