1. až 6. Fylogeneze

Nálezy jsou hojné, ale velmi fragmentární, dvé naleziště z Etiopie, Middle Awash a Kaddaba. 

Ardipiték měl poměrně předozadně podlouhlé nízké korunky stoliček s tenkou sklovinou. 
Skelet horni končetiny měl některé znaky velmi podobné šimpanzům 

Přesto byl již nepochybné adaptován k bipednímu typu chůze, i když chůze velmi odlišné od chůze lidské. O 

adaptaci  k  bipedii  svědči  například  poloha  týlního  otvoru  umístěného  ve  srovnáni  s  lidoopy  více  vpředu, 

podobně jak je tomu u člověka, a také stavba skeletu nohy. 
Ardipiték, stejně jako sahelantrop, byl od našich běžných představ o předcích člověka velmi vzdálený. Objevitel 

ardipitéka, americký antropolog Tim White, použil následujici bonmot:„Chůze ardipitéka se nejspiš podobala 
chůzi nějakého mimozemšťana, kterého můžeme vidět v barech ve filmech Hvězdné války,” 

Australopitéci (rod Australophitecus) 

měli již všechny podstatné znaky, které by se měly vyskytovat u předků člověka. Mnohé 

z nich byly ještě na samém počátku svého vývoje, jiné pak odrážely adaptace typické pro 

rané homininy, nikoliv však pro rod Homo. 

byli především plně a nepochybně přizpůsobeni k bipedni lokomoci, i když jejich bipedie se v mnohém lišila od 

chůze dnešního člověka. Nejspíš by ji bylo možno přirovnat k chůzi dvouletého až tříletého dítěte, kterému se 

australopitéci také velmi podobali proporcemi svého těla a končetin. 
Lebka nejstarších australopitéků měla ještě mnohé starobylé znaky, například dlouhé „šimpanzoidní” čelisti, 
mírně přečnívajíci špičáky i ještě poměrně dlouhé stoličky. Daleko více znaků podobajících se znakům lidským 
lze nalézt na kostře končetin a trupu,které byly nepochybně ovlivněny přizpůsobením se k dvojnohé chůzi 
typické pro všechny australopitéky. 

• 

Australopitéci měli nízkou a širokou pánev, dokonce relativně širší, než má rod Homo.