1. až 6. Fylogeneze

—Typická je velká variabilita a mozaikovitost nových znaků, lidských, a starobylých znaků podobných 

různým druhům australopitéků. 

Homo habilis — člověk zručný 

východní  a  jižní  Afrika  (stáři  2—1,6  milionu  let;  samec  132  cm,  37  kg;  samice  117  cm,  32  kg),  skupina 

kosterních pozůstatků dokládajících změny v obličeji a složitější stavbu mozku. 

Část fosilního materiálu připisovaného v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století druhu Homo habilis 

je z dnešního pohledu problematická, protože nálezy z 

Olduvaiské rokle sestávají většinou ze skeletů nedospělých jedinců. Reprezentanti rodu Homo z tohoto naleziště 

mají v podstatě lidské znaky, například zvětšený mozek, ale také řadu znaků blízkých australopitékům. 

Některé  z  nálezů  z  Olduvaiské  rokle  a  z  oblasti  jezera  Turkana  i  z  dalších  nalezišť  v  Africe  však 

nepochybně představují rané formy rodu Homo. 

nálezy často doprovázeny jednoduchými kamennými nástroji oldowanského typu 

Homo rudolfensis — člověk turkanský 

V současné době mnozí badatelé řadí nálezy raných forem rodu Homo do dvou druhů: 

• 

menšího, člověku podobnějšího Homo habilis 

• 

většího, více „australopitéčiho" druhu Homo (jezero Turkana, Omo v Etiopii; kombinace znaků velký 

mozek — a znaků pokročilých i starobylých australopitéků; jedinci velcí, prodloužené dolní holenní kost 

vysloveně moderní morfologie). 

Ukazuje se však, že existence dvou druhů je nepravděpodobná, protože existuji nálezy, které obou druhů. 

Někdy jsou raní zástupci rodu Homo rodu Australopithecus, což je taxonomicky sporné  

Pro druh Homo habilis (sensu lato) byl definován zvětšený mozek, prodloužená dolní končetina a poměrně 

velký sexuální dimorfismus. 

 
Vznik Homo erectus — člověk vzpřímený 

Clověk vzpřímený, respektive jedna z jeho forem Homo ergaster, vznikl již na konci pliocénu, a mohl se po