1. až 6. Fylogeneze

První doklady o vzniku anatomicky moderního člověka pocházejí z Afriky z období mezi 150 tis. až 60 tis. 

lety

Zásadní význam mají nálezy z lokalit Qafseh a Skhulv Palestině, jejichž stáří se pohybuje okolo 100 000 

let. Prokazují koexistenci  dvou lidských typů již před 100 tis. lety a paralelní vývoj  obou skupin po dobu 

nejméně 70 tis. let. 

U nejstarších nálezů anatomicky moderního člověka přetrvávají některé archaické znaky. 

Anatomicky  moderní  člověk  (pravděpodobně  již  jeho  asijské  populace),  kolonizoval  nejprve  Austrálii, 

Tasmánii a Novou Guineu, asi před 50 —60 tis. lety a teprve před 35 tis. lety Evropu. 

Osídlení Evropy neznamenalo pouze přítomnost nové biologické formy člověka, ale i prudký vzestup nové 

technologie čepelových industrií a nových typů nástrojů, výraznou změnu způsobu života a také rozvoj nových 

technologii a umění. 

Mladší formy anatomicky moderního člověka 

velmi podobni současnému člověku, dlouhá mozkovna poměrně výrazné nadočnicové oblouky, už ze dvou 

částí vysoká postava, muži až 2 metry, štíhlí, ženy vyšší než ženy neandertálské, ženy byly často robustnější než 

muži 

Pokročilý AMČ měl již všechny atributy současného člověka (např. sofistikované umění a pohřbívání, 

zhotovování  keramiky  a  tkanin  atd.)  ve  srovnání  se  staršími  lidskými  formami  zcela  nové  ekologické  a 

lovecké strategie založené na vyspělých zbraních a dokonalé znalosti prostředí a etologie zvířat. Hluboké 

znalosti etologie lovené zvěře i predátorů prokazuje právě mladopaleolitické umění. 

—Společně s AMČ se také výrazně rozvíjí nová čepelová technologie (rozdílná od nenadertálců). Neandertálci 

nepoužívali běžně kostěné nástroje ani vrhače oštěpů.