otázky

m, 

nervové buňky mají výběžky až několik m. Největší živočišná buňka je pštrosí vajíčko. 

109. Smrt živočišných buněk 
Buněčná smrt – apoptóza Každá diferencovaná buňka má konečnou dobu života. Buňky mohou odumírat dvěma 
způsoby:  
1) Js

ou zabity škodlivými vlivy(mechanicky, toxickými chemikáliemi). 

procházejí charakteristickými změnami: Buňky, stejně jako jejich organely, např.  mitochondrie  zduří následkem 
ztráty  schopnosti  cytoplasmatické  membrány  kontrolovat  tok  látek  (iontů  a  vody).  Obsah  buňky  uniká  do 
extracelulárního prostředí, což vede k zánětu (inflammation) okolní tkáně. 

2) Jsou podníceny k samozničení (suicide). 
Buňky, které jsou vedeny k samozničení: 

       Zmenšují se (scvrkávají se) 

       Na povrchu se objevují bublinovité útvary;

       Dochází k degradaci chromatinu (chromatin  = DNA a protein) v jádře;

       Mitochondrie se rozpadají, dochází k uvolňování cytochromu- c;

        Buňky se rozpadají do malých fragmentů obalených membránou.

       Fosfolipid, který je normálně skryt v plazmatické membráně, se objevuje na povrchu.

        To je podnětem pro receptory na fagocytech (jako makrofágy a dendritické buňky), které pak buněčné 
fragmeny pohltí.

        Fagocyty sekretují cytokiny , které inhibují zánět. 

110. Podstata chromozómů, jejich vznik 
Jsou to pentlicovité útvary vyskytující se v buňce během karyokineze. Jejich velikost je 0,2 - 25 nm, mají různý 
tvar a počet (až dvě sta). 
Při tvorbě chromozómů se DNK spolu s proteiny zvanými histony stáčí v tzv. nukleozomy, vlákno nukleozómu 
spiralizuje a tvoří tzv. solenoid (NK + histony). Po několika úrovních dalšího sřasení pomocí proteinů 
nehistonového typu vzniká útvar zvaný chromatida. Pokud správně prošel interfází, má každý chromozom dvě 
chromatidy. Jde o identické kopie DNK, která byla v interfázi zdvojena. Chromatidy jsou spojeny v místě zvaném 
primární zúžení (konstrikce), kde se nachází proteinový systém zvaný centroméra, jenž umožňuje rozdělení 
chromatid v prav