otázky

jediného jádra, počet chromozómů se zdvojnásobí (vaječné buňky partenogeneticky se vyvíjející) - upravuje se 
haploidní stav neoplozeného vajíčka na stav diploidní. 

Zoologie 
 

5) 

PROMITÓZA (PSEUDOMITÓZA) - Normální mitóza s tím, že všechny 

karyokinetické fáze se odehrávají uvnitř jádra. Cytocentrum, uvnitř jádra nebo mimo ně, někdy chybí. Karyokinéze 
se projevuje zaškrcením jádra, piškovitým protažením a nakonec rozdělením. Podobné jako u amitózy. Promitóza 
zjištěna u některých prvoků, je považována za fylogeneticky předstupeň mitózy. Sem patří zřejmě i dělení 
makronukleů u prvoků (polyploidní jádra), kde předtím nastalo rozmnožení jaderné hmoty. 
 

6) 

VZNIK PLAZMODIÍ (mnohojaderných buněk) 

Opakovanou karyokinezí uvnitř jediného, ale rostoucího buněčného těla. Někdy se takové mnohojaderné buňky 
mohou rozdělit na jednojaderné. (Možnost existence multipolárního dělícího aparátu u endomitózou narostlých 
jader a buněk). 
Multipolární mitóza - rekonstrukce několika i desítek jader současně a následný rozpad buňky na stejný počet 
dceřinných. 
 
121. Podstata a význam polytenních chromozomů 
DNK syntetiz

ovaná v S fázi se v podobě vláken ukládá v tzv. obřích polytenních chromozómech. V každé 

syntetické periodě se zdvojnásobí počet chromonem i chromomer, ale nedochází k rozdělení do chromatid. 
Chromozómy se nedělí ale zůstávají spojeny i 2 homologní spolu = konjugovány. Jsou ve slinných žlázách, aby 
mohli tvořit hodně slin. 
 
122. Meiosa, podstata a význam 
Meiózou se nazývá specifické dělení buněk, jehož cílem je vznik buněk pohlavních. Při tomto procesu dochází 
1.      k redukci počtu chromozómů. (Proto je tento typ běžný při vzniku buněk pohlavních , kde jejich splynutím 
(zygota) se počet chromozómů opět upravuje na normální 2n stav.) 
2.      k rekombinaci dědičných vloh po otci a matce tzv.  segregací chromozómů (náhodný rozchod otcovských a 
mateřských chromozómů do dceřinných buněk) nebo navíc i pomocí tzv. crossing overu.