Mezinarodni-vztahy

Občanská válka 1945 – 1949

V červnu 1946 zahájily armády Kuomintangu-KMT (Čínská národní strana, v čele Čankajšek s protikomunistickými snahami) velkou ofenzívu proti územím, osvobozeným silami vedenými Komunistickou stranou-KS Číny (v čele Mao Ce-tung) a rozpoutaly tak bezprecedentní občanskou válku. Došlo k lidové osvobozenecké válce, za níž komunistická strana pevně stála v čele lidových mas. Bojem proti Japoncům a zaváděním pozemkové reformy v obsazených oblastech získali komunisté - mezi nimiž měl od Dlouhého pochodu (1934-35, cesta komunistů na sever Číny, hledají kde Kuomintang nemá silné postavení) vedoucí postavení Mao Ce-tung - velké sympatie, a to hlavně na venkově. KS a KMT uzavřely oficiální dohodu o spolupráci, ale stále mezi sebou bojují a protože se KMT rozlezl po celé Číně a tak ztratili kontrolu nad tak obrovským územím, získala KS větší moc. Do podzimu se jim podařilo vyhnat národní vládu na Tchaj-wan, kde chce KTM najít novou strategii pro získání území zpátky, ale už tam zůstali.. Svržením Čankajškova kuomintangského režimu v roce 1949 nová demokratická revoluce zvítězila. Na Tchán-wanu tak vzniká nova Čínská republika, kam se stahují intelektuálové z celé Číny a při vzniku OSN byla členem tato republika! (ne Čínská lidová rep., která vznikla ve zbytku Číny a je členem dnes). Od 21. do 30.září 1949 se v Pekingu konalo Ustavující plenární zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS). ČLPPS vypracovalo Společný program, který se stal provizorní ústavou. Zvolilo ústřední lidovou vládu, jejímž předsedou se stal Mao Ce-tung (1893-1976). Předsedou Státní rady a ministrem zahraničních věcí se stal Čou En-laj. 1.října 1949 na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) za účasti 300.000 lidí vyhlásil Mao Ce-tung Čínskou lidovou republiku (ČLR).

l Čínská lidová republika

Čína se topila v dluzích vůči Sovětskému Svazu a i přes úspěšnou kolektivizaci se zemědělská výroba nijak nezvýšila, Čína procházela hospodářskou krizí. Číňané trpěly hlady, na konci 50. let jich zemřelo v důsledku podvýživy na 20 až 30 milionů. Bylo třeba nějak zasáhnout. Mao však chtěl dosáhnout zlepšení velice rychle, a tak vyhlásil v letech 1958 – 1960 tzv. Velký skok. Během něj měla hospodářská produkce země prudce vzrůst a dostat se na úroveň vyspělých průmyslových zemí. Prostředkem měla být masivní organizace pracovních sil v zemědělství, to znamená, že chtěl rolníky motivovat k usilovnější práci. Sliboval zlepšení situace, když všichni přiloží ruku k dílu. Nemotivoval je však tím, že by získali materiální prostředky, ale pouze ideologicky. Po prvních úspěších přislo v roce 1959 špatné počasí a i když odvody byly dvojnásobné, produkce stále klesala. Politika velkého skoku pokračovala i nadále, až si straníci v roce 1960 všimli, že jejich rolníci masově hynou hladem. Tato tragédie podlomila postavení Maa a byl kritizován i sovětským Chruščovem, což stále ochlazovalo Rusko-Čínské vztahy.