Mezinarodni-vztahy

Kulturní revoluce

R. 1966 začala na podnět Mao Ce-tunga (po ztrátě pozice se musel stáhnout do ústraní a chtěl vymyslet jak se dostat zpátky) tzv. velká proletářská kulturní revoluce. Žáci, studenti a učitelé vytvořili rudé gardy, které měly bojovat proti revizionismu a stranické opozici. Kromě toho měl být odstraněn rozdíl mezi městem a vesnicí, mezi průmyslem a zemědělstvím. R. 1968 bylo vysokoškolské studium drasticky zkráceno a v říjnu se usnesením ÚV KS Číny kulturní revoluce formálně ukončila.

 Při této "Kulturní revoluci", byly z měst na venkov přesídleny milióny mladých lidí, v zemi proběhla průmyslová a zemědělská reorganizace a po ulicích se potulovaly tzv. Rudé gardy skládající se z mladých zfanatizovaných lidí ozbrojených Rudou knížkou Mao Ce-Tunga a střelnými zbraněmi, jejichž cílem bylo zbavit společnost jakéhokoliv "buržoazního" projevu. Při této druhé tragédii spojené s růstem průmyslu a stavbou megalomanských stavebních projektů opět zemřelo několik miliónů čínských obyvatel. (Vysvětlení tohoto tragického úseku čínských dějin není zcela jednoznačné. Jisté je, že probíhal prudký vnitropolitický boj, který na sebe bral různé podoby. Celá země se ocitla v chaosu; byli napadáni vysocí i řadoví funkcionáři stran, organizací, pokračoval útlak osob “buržoazního" původu, inteligence; prakticky se zastavila regulérní výuka ve školách, mnoho odborníků muselo odejít do vzdálených, nehostinných končin země.)

Boje na řece Ussuri (1969)

Už v 50. letech docházelo ke zhoršování sovětsko-Čínských vztahů, které vyvrcholilo právě bojem na řece Ussuri. Jednalo se o územní spor o ostrov Damaňskij, který nebyl zahrnut v Pekingské Smlouvě z 1860, která řeší hranice mezi Čínou a Ruskem. V ní se určuje hranice mimo jiné břehy řek Ussuri a Amuru. Bohužel v ní nedošlo ke komisnímu vyřešení prostorů mezi břehy – tj. vodní plochy a ostrovů. Na obou stranách byla nasazena bojová taktika, ale sovětské raketomety, které naprosto rozvrátily čínský útok a ukončily boje o tento ostrůvek. Na mírových rozhovorech Čína – SSSR v září 1969 byla dohodnuta neměnnost dohodnutých hranic, včetně ostrova Damaňskij. V další dohodě z 19.5.1991 bylo dohodnuto,že hranice povede středem řeky a předat ostrov Damaňskij Číně. Čína pak následně zasypala průtok ze své strany řeky a Damaňskij se tak stal součástí čínského břehu řeky Ussuri.

1. Čína a Tibet. Čína a Indie.

Čína a Tibet

V roce 1949 vstoupila armáda Čínské lidové republiky do Tibetu, porazila malou tibetskou armádu, obsadila půlku země a v květnu 1951 vnutila tibetské vládě Sedmnáctibodovou smlouvu o tzv. mírovém osvobození Tibetu. Tibeťané jsou totiž prý jednou z pěti čínských ras. ČLR nezdůvodňuje svůj nárok na nadvládu nad Tibetem výsledky svého vojenského dobytí. Namísto toho se ve svém požadavku opírá výlučně o teorii, podle níž se Tibet stal integrální součástí Číny před sedmi sty lety. Pravdou je však jen to, že ve třináctém století byly obě země - jako tehdy většina asijských zemí - součástí světovládné mongolské říše, a ve století osmnáctém udržoval Tibet vztahy s čínskou dynastií mandžuských císařů. Nenásilné protesty Tibeťanů proti obsazení země přerostly roku 1959 ve velké povstání ve Lhase. Číňané je rozdrtili bombardováním, jen v okolí hlavního města zahynulo 87 tisíc lidí. Dalajlama uprchl do Indie, kde nyní sídlí s tibetskou exilovou vládou. Přes 1 200 000 Tibeťanů bylo popraveno či zemřelo v pracovních táborech, většina z nich nikdy neslyšela obvinění nebo rozsudek. Právo na obhajobu je extrémním způsobem omezováno, přiznání, často vynucená mučením, jsou užívána jako důkaz. Takové praktiky ovšem nejsou typické jen pro Tibet, čínská státní moc je uplatňuje i proti odpůrcům ve vlastní zemi. Komunistická totalitní moc zbavila Tibeťany základních práv - na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, volný pohyb, na náboženské přesvědčení. Po rozsáhlém plánovitém přemísťování Číňanů do Tibetu se původní obyvatelstvo stalo menšinou ve vlastní zemi. Součástí státní populační politiky jsou nucené sterilizace tibetských žen a násilné potraty, často i v devátém měsíci těhotenství. Svévolné zatýkání, represe, mučení, zastrašování a věznění se staly součástí každodenní reality. Během čínské vlády nad Tibetem došlo nejen ke zničení hmotných i duchovních hodnot tibetské kultury a náboženství, ale i k nevratné devastaci životního a přírodního prostředí Tibetu. Ekologická stabilita Tibetské planiny je vážně narušena. Dochází k systematickému mýcení lesů a zhoršující se podmínky pro pěstování plodin. Přírodu a lidi v Tibetu ohrožuje i živelná a ničím neomezovaná exploatace nerostného bohatství. Systematické a velkoplošné dolování tu začalo na počátku 60. let. V současné době těží čínská vláda v Tibetu více než 126 různých druhů minerálů, včetně uranu, a ropu. Čínská vojenská přítomnost v Tibetu se dnes odhaduje na 300 až 500 tisíc mužů. Je zde rozmístěno 17 tajných radarových stanic, 14 vojenských letišť, 5 odpalovacích raketových základen, nejméně 8 mezikontinentálních balistických raket, 70 střel krátkého a 20 střel středního doletu.