Mezinarodni-vztahy

Velké koalice

19. 12. 1945 – 1. zasedání nového parlamentu. Rennerova prozatimní

vláda podala demisi a následující den byl Renner zvolen za prvního

prezidenta nové rakouské republiky, aby jako prezident jmenoval

připravenou novou koaliční Figlovu vládu.

Hlavním cílem nové vlády byly: hospodářské obnovy

denacifikace společnosti

návrat rakouských občanů

Rakouské hospodářství bylo devastováno ničivou totální válkou. Hospodářská

situace po jejím skončení byla víc než tristní. Rusko přispěli Rakousku

potravinovou pomocí vyhladovělému obyvatelstvu. Rusové stačili v Rakousku

vybudovat pro své potřeby celý rozsáhlý průmyslový komplex (Správa pro

sovětské vlastnictví ve východním Rakousku), zahrnující 300 podniků s asi 40

000 zaměstnanci, který se choval nezávisle na rakouských zákonech. Vytvářel

materiální základnu pro komunistické potřeby. Pro vlastní lidi a další skupiny

obyvatel prodával zboží v jiných, často nižších cenách.

Zanedlouho rozhořel mezi bývalými Spojenci hospodářský boj. Taková

podpora komunistům mohla mít nepříznivé následky. Američané byli první, kdo

na toto nebezpečí zareagovali. Rozhodli se Rakousko materiálně podpořit. Byli

ovšem napadáni komunistickou propagandou, že kolonizují Rakousko.

USA a jejich program tzv. UNRRA, která poskytovala především potraviny, a

to pro celou poválečnou Evropu nacházející se v tísni. Skončila v roce 1947,

kdy Američané přišli s Marshallovým plánem

Rakousko od přijetí Marshalova plánu člen OEEC (Organizace evropské

hospodářské spolupráce)

MARSHALLŮV PLÁN

Nabízel masivní podporu při nastartování hospodářské obnovy a rozvoje

Rakouská vláda obchod pana Marshalla jednoznačně akceptovala

Rekonstrukce rakouského hospodářství by byla v tak krátké době bez

Marshallova plánu nemožná

Měl další příznivé účinky: znamenal automatické zařazení Rakouska do

západoevropského hospodářského systému, prospěšné přebírání amerických

metod výroby i řízení, přinesl automaticky účast na hospodářské a politické

integraci Západu, učil pracovat a hlavně ubránil zemi před komunistickým

nebezpečím

Velká akce poválečné obnovy = zestátnění rakouského průmyslu (mnoho

podnikl se ocitlo v německých rukou a všichni jejich ředitelé odešli ze země,

většinou z obav před potrestáním, podniky tak zůstaly bez majitelů

V roce 1949 byla vyrovnána předválečná úroveň hospodářského pokroku z roku

1937

Politici vytvořili tzv. velkou koalici, tj. spolupráci dvou velkých stran

Skládala se ze dvou největších politických stran, lidovců a socialistů. Je zvána zlatou

dobou rakouského tržního hospodářství, nebo také rakouských hospodářských zázrakem.

Ústředními osobnostmi a zároveň představiteli velkých stran a státu se stali Julius Raab

– lidovec (1891 – 1964) a Adolf Schärf – socialista (1890 – 1965)