Mezinarodni-vztahy

Ne začátku rakouského hospodářského vzestupu byly měnové reformy (první roku

1947), které ukončily neblahou dobu nezvládnutelné inflace, Marshallův plán.

Realizátorem všech těchto hospodářských opatření a autor plánů byl tehdejší ministr

financí Reinhard Kamitz, hovoří se proto často o Kamitzově kursu. Kamitz snižoval

daně, vzbuzoval zahraniční obchod a zpevňoval šilink. Rakousko se zařadilo mezi

bohaté země

Rakousko začalo vykazovat i jisté znaky sociálního státu. Socialisté v Rakouském státě v

roce 1955 prosadili všeobecné sociální postižení, hrazené i zaměstnavateli, v roce 1959

pak 45-hodinový pracovní týden, v roce 1964 třítýdenní dovolenou v roce apod.

O politické stabilitě rozhodovaly tzv. koaliční dohody obou velkých politických stran

Z pocitu možného omezení vzniku demokracie vznikla čtvrtá politický strana Svaz

nezávislých, který se poprvé představila ve volbách roku 1949, v roce 1956 se

přejmenovala na Svobodnou stranu Rakouska

Rakouským zájmem bylo ukončit jednáním a dohodou

válečnou kapitolu země. První velkou nadějí byl rok 1949

– pařížská konference ministrů zahraničních věcí. Další

velkou nadějí, že se věci pohnou byla až Stalinova smrt

1953

Rakouský návrh neutrality země, kterým souhlasila

sovětská armáda a který bylo nutno prosadit u západních

Spojenců, zvláště u Američanů, kteří měli skutečný zájem

na ukončení sporu o Rakousko. Jednání vyvrcholila

začátkem roku 1955 a 15. května 1955 byla podepsána

Státní smlouva. Po 17 letech nesvobody se stala Rakouská

republika opět suverénním a svobodným státem.

V roce 1955 Rakousko vstoupilo do OSN, v roce

1956 do Rady Evropy, roku 1957 podepsalo

evropskou konvenci ochrany lidských práv. Už v

roce 1960 odjely první rakouské jednotky v rámci

OSN do Konga , na Kypr a na Golanské výšiny

 První zatěžkávací zkouškou zahraniční politiky

Rakouska se stala maďarská revoluce 1956,

hlavně pak uprchlíci, kteří po povstání utíkali do

Rakouska

6. března 1966 volby, ve kterých vyhráli lidovci. Předákem lidovců byl

Josef Klaus, který vytvořil jednobarevnou vládu, oživil ji několika

mladými a novými tvářemi a přizval do ní rovněž jednu ženu. Klaus

vyhlásil ,komputerovou, revoluci a začal ji uskutečňovat (znamenala

omezení pracovních míst), mládeži prosadil nový program Rakousko 3,

což byl jen hudební program pop-music

V roce 1968 připravil plán nové hospodářské politiky a modernizace

hospodářství

Vláda přežila studentské nepokoje z roku 1968. Jakoby vysoké školy

zaplavila politická vlna a většinou v radikálně levicovém duchu.

Studenti protestovali především proti všem autoritám: proti státní

stávající vládě, proti rodině, kterou vinili z patriarchátu, proti církvi,

proti profesorům na svých univerzitách

Nakonec začal mít Klaus potíže ve vlastní straně, ztratil nad ní kontrolu,