Mezinarodni-vztahy

Masarykova osoba bývá spojována většinou pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní. Masaryk byl označen za „Prezidenta Osvoboditele“ (oficiální titul zákonem z 21. prosince 1935). Ještě za jeho života a prezidentování, k jeho osmdesátým narozeninám 7. 3. 1930, se národní shromáždění usneslo na zákoně „Masaryk se zasloužil o stát“ (Lex Masaryk).

Edvard Beneš

Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě K. Kramáře, domů z exilu se vrátil v září 1919. Pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda, člen Rady a předseda (1935). Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc Francii, s níž v roce 1924 Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a na země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii, s nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. Malou dohodu. V letech 1921 – 1922 zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády, poslancem parlamentu byl v letech 1919 – 1926 a 1929 – 1935. Byl členem a místopředsedou Čs. strany národně socialistické a významně ovlivňoval její politiku. Po abdikaci T. G. Masaryka byl zvolen 18. prosince 1935 za hlavu státu. Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (po jeho přijetí do Společnosti národů) a s Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v případě konfliktu smlouva vázala na předchozí pomoc Francie.

Milan Rastislav Štefánik

Slovenský politik, diplomat, astronom; generál francouzské armády, za 1. světové války jeden z vedoucích představitelů československého zahraničního odboje, orientovaného na západní dohodové mocnosti. Od roku 1915 spolupracovníkem T. G. Masaryka a E. Beneše, se kterými zakládal Československou národní radu v Paříži; později jejím místopředsedou. Organizátor československých legií v Rusku, Itálii a USA. Od roku 1918 ministr obrany ČSR.

1921 – 1923 – nastává nová situace v Evropě daná tím, že r. 1922 se koná ekonomická konference v Janově, kam jsou pozváni i SSSR a Německo, kterým se ale nelíbí, jak je s nimi zacházeno a tak spolu sepisují Rafalskou smlouvu, na mezinárodní scénu se pak dostávají jako velmoci – Beneš podepisuje v Moskvě česko-sovětskou obchodní smlouvu, ale ČSR na to není připraveno a tak musí Benešova vláda podat demisi

1923 – 1924 – nová smlouva s Francií

1924 – v Německu přijat Davisův plán pro obnovu německé ekonomiky – Německo je podporováno z USA, má být protiváhou Francie a Velké Británie

1925 – svolána konference do Locarna, kde se řeší garance hranic Německa – Německo oznamuje, že garantuje své hranice na západě (východnímu bloku neslíbilo nic) a velmoci to přijali

1925 – garanční smlouva ČSR a Francie s požadavkem, že v případě napadení ČSR přijde Francie na pomoc