Mezinarodni-vztahy

LISTOPADOVÝ PŘEVRAT

uskutečnil se 7. 11. (podle Juliánského kalendáře, který tehdy v Rusku platil, to však bylo 25. 10.) v Petrohradě

Lenin vypracoval plán převratu, organizační věci měl na starosti Trockij jako předseda Petrohradského sovětu

5. 11. – vojenský revoluční výbor se zcela zaměřil na získání vojenských petrohradských posádek, Kerenskij vydal zatykač na členy revolučního výboru a zakázal některé bolševické listy, nemá ale dostatečnou vojenskou sílu a tak gardy bolševiků obsazují nádraží, elektrárny, mosty, banky, telegrafní úřady…

Zimní palác, kde sídlila vláda, nebyl sice ještě obsazen, ale 7. 11. byl jinak Petrohrad v rukou bolševiků, Zimní palác byl dobit v noci ze 7. na 8. 11. – signálem k zahájení útoku byl výstřel z Aurory

Prozatímní vláda byla zatčena 9. 11.

8. 11. na 2. všeruském sjezdu sovětů bolševici triumfují, získali podporu levých eserů a s jejich pomocí se dostali k vládě (volby ukázaly, že většina je proti bolševikům – např. praví eseři)

Diskuse o nové vládě vyústily nakonec v přijetí Leninova návrhu sestavit vládu z bolševiků

Protokoly z jednání se nezachovali, sjezd přijal dekret o míru (válka je největší zločin, návrh na její okamžité ukončení), dekret o půdě (půda označena za národní bohatství, které mohou bezplatně využívat všichni občané), dekret o vládě lidových komisařů v čele s Leninem – pod jeho velením došlo k nastolení násilné diktatury proletariátu

později se razil termín Velká říjnová socialistická revoluce, ale:

nebyla to revoluce říjnová, protože podle Gregoriánského kalendáře, který sovětská vláda zavedla až v roce 1918, se odehrává v listopadu

nebyla to ani revoluce velká, o výsledcích bojů v Petrohradu rozhodla jen hrstka lidí

nebyla to ani revoluce socialistická, protože svou povahou řešila historické problémy buržoazně demokratické

nebyla to ani revoluce, ale jednalo se o ozbrojený převrat, který poznamenal epochu sovětských dějin

OBČANSKÁ VÁLKA (1918 – 1920)

Příčiny:

Snaha odstranit sovětskou moc a obava z rozšíření revoluce do ostatních zemí, vrátit Rusko znovu do války. 6. 6. 1918 vypuklo v Moskvě protibolševické povstání – všechna vzpoury byly brutálně potlačeny. Vytvořila se nová protibolševická ohniska – v jižním a na Sibiři. Iniciátory byli vojáci československých legií v Rusku, které měly po ukončení rusko – německé války odejít do Francie. Trockij nařídil odzbrojení všech vojáků, ti nepřistoupili a pokračovalo povstání. Postupovali na západ (dobyli Kazaň), v létě 1918 se Trockému podařilo zastavit postup protibolševických vojsk u Kazaně a tím i jejich tažení na Moskvu. Vojenské vedení na východě získal admirál Alexandr Kolčak – v březnu 1919 zahájil protibolševickou ofenzívu, přiblížil se k Volze, zde narazil na vojska Frunzeho a Kujbyševa – vyhnala Kolčaka z Ural, z Kopčákovy armády zbyly trosky. Vojenské vedení na jihu získal Denisin – v květnu 1919 zahájil protibolševickou ofenzívu, původně zamýšlel táhnout na východ a spojit se s Kolčakem. Proti Denikinovu vojsku vyrazily dvě skupiny: od SV a od Voroněže, jeho týl ničily partizánské oddíly pod vedením anarchisty Machna. Denisin musel stahovat svá vojska a vyklidit Kyjev a Charkov, v dubnu 1920 předal vrchní velení nad zbytky své armády baronu Pjotru Wrangelovi – snažil se obnovit bojeschopnost jednotek, ale bylo pozdě, poražen, tím intervence a občanská válka končí, nejdéle si intervenci udrželi na Dálném východě – do roku 1922.