Mezinarodni-vztahy

V září 1935 na sjezdu nacistů v Norimberku byly přijaty rasistické tzv. norimberské zákony = počátek vyhlazování Židů.

Z 9. na 10. 11. 1938 – proběhla křišťálová noc – pogrom na Židy.

V Německu budován uzavřený hospodářský systém, zavedeno centrálně řízené přídělové hospodářství. Výroba orientovaná především na vojenství.

1933 Německo vystoupilo ze Společnosti národů.

Leden 1935 připojeno Sársko, zavedena všeobecná branná povinnost. V březnu 1936 obsazeno demilitarizované pásmo Porýní = porušeni versailleských dohod, vypovězen rýnský garanční pakt z Locarna.

Příprava na válku – hledání vhodných spojenců – 1936 s Itálií - Osa Berlín – Řím, s Japonskem Pakt proti Kominterně.

Německo Versailleskou mírovou smlouvou v roce 1919 přišlo o značná území, o všechny své kolonie. Bylo podrobeno strohým omezením v oblasti vojenské, drastickým ekonomickým trestům. Původně byla Německu uložena suma za reparace – určená především Francii - v částce 269 miliard zlatých marek. Tato nesplnitelná suma byla sice postupně snižována, přesto byla Francií použita jako záminka k dočasné okupaci některých německých oblastí, především průmyslově zaměřených.

1. Konference v Janově a Locarnu.

1922 se koná ekonomická konference v Janově

1925 – svolána konference do Locarna, kde se řeší garance hranic Německa

KONFERENCE V JANOVĚ (duben-květen 1922)

• Janovská konference se konala za účasti zástupců 33 (29) států, také ČSR. Zasedali na ni i zástupci Německa a SSSR.

• konference měla sjednat předpoklady hospodářské obnovy Evropy, tj. byly řešeny ekonomické problémy (reparace)

• Měly být upraveny ekonomické i politické vztahy poválečné Evropy.

• Vedla ke sblížení Německa a sovětského Ruska, kteří zde podepsali hospodářskou smlouvu v Rapallu (Itálie), sjednanou 16. dubna. 1922, kde oba státy navázaly normální vzájemné styky a zavázaly se k neutralitě v případě válečného konfliktu s mocností třetí.

  • Rapallská smlouva stanovila vzájemnou rezignaci na placení reparací, což také vedlo ke sblížení Německa a Ruska. Německo tak získalo větší volnost v jednání vůči Francii (Francie měla hlavní zásluhu na tom, že na Německo byly uvalené drastické tresty) a Velké Británii, které zůstávaly v otázce reparací neústupnými, Sovětskému Rusku se naopak dostalo Rapallskou smlouvou poprvé mezinárodního uznání. Myšlenka sblížení se sovětským Ruskem byla z počátku Německem odmítána.

KONFERENCE V LOCARNU (5. -16. října 1925)

• účast: Německo, Francie, Velká Británie, Belgie, Itálie

• Vedlejšími účastníky byli zástupci Polska a ČSR, kteří byli pozváni až na závěrečná dvě zasedání.

• Delegáti stáli před obtížným úkolem - překonat psychickou bariéru. Protože zde před sebou stáli bývalí nepřátelé z 1. světové války a měli spolu jednat jako rovnocenní partneři.

• hlavní jednání se odehrávalo mezi politiky Francie, Británie a Německa.

• Cílem jednání byla garance hranic Německa, a tím udržení versailleského systému.

• Došlo však jen k dohodě, kdy se Německo tzv. rýnským garančním paktem zavázalo, že neporuší svoji západní hranici (to znamená hranice mezi Německem, Francií a Belgií). S Polskem a Československem uzavřelo Německo pouze arbitrážní smlouvy. Zavázalo se sice, že spory s ČSR bude řešit arbitrážně, ale výrazně nás to oslabilo. Ztratili jsme jistotu bezpečí, a tak ČSR chtělo uzavřít s Francií a Polskem garanční smlouvy, které nás a Poláky měly uklidnit. Němci striktně odmítali tyto garanční smlouvy Francie a tvrdili, že arbitrážní smlouvy mezi Německem, Polskem a ČSR jsou dostatečné pro naši a Polskou bezpečnost. Francie však z těchto garančních smluv nechtěla odstoupit. Stálo v nich, že Francie poskytne ČSR pomoc v případě nevyprovokovaného německého útoku. Na druhou stranu podepsala Francie stejnou dohodu s Británií ovšem s dovětkem, že tato pomoc se netýká případu, kdy Francie zasáhne ve prospěch ČSR.

• Východní arbitrážní smlouvy Francie, Československa a Polska nebyly formálně součástí Locarnských smluv, proto je Německá delegace přešla, ač měli příkaz je nepřipustit. Takže tato smlouva není označována jako příloha protokolu, ale na druhou stranu měly smlouvy právní spojitost s Locarnským jednáním (vstupovali v platnost současně a za stejných podmínek). V roce 1936 nacistické Německo tyto smlouvy vypovědělo.