Mezinarodni-vztahy

Chamberlain oznámil Hitlerovi dopisem, že dostane vše, co žádá bez jediného výstřelu

Po vzniku Československa bylo snahou zakladatelů Československa - reprezentovaných např. T. G. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem a dalšími - vytvořit jednotný, centralistický „národní stát“ založený na ideji čechoslovakismu, příkladem a garantem se stala Francie. Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky patřily jidiš, rómština, rumunština a jejich nářečí. Tehdy navrhované federativní uspořádání s ochranou a integrací menšin, podle příkladu Švýcarské konfederace, bylo zakladateli ČSR odmítnuto. Za státní jazyk byl prohlášen jazyk československý.

Do československých poměrů vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let, v roce 1933 tak bylo v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných. Dalším vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, který se stal podnětem pro vznik Sudetoněmecké strany, která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A. Hitlera. Od roku 1937 se situace začala dramaticky radikalizovat, což vyvrcholilo protičeským pučem v září 1938.

Politika ČSR

od r. 1916 působí v Praze Národní výbor – připravují půdu pro vznik ČSR

vzniká také Český svaz, který sdružuje parlamentní kruhy

na Slovensku vzniká výbor v Martinu

v Českém pohraničí žili Němci, kteří odmítli akceptovat vyhlášení ČSR a začali vyhlašovat vlastní republiky

na východním Slovensku byla vyhlášena Východoslovenská republika a Republika RAD

na ČSR zbývá Martin a jih Slovenska, kde žili Maďaři, kteří po vzniku ČSR odešli zpět do Maďarska (byli to převážně úředníci, což způsobilo problémy)

pohraničí Česka a východní Slovensko bylo následně obsazeno vojensky nově vzniklou armádou ČSR a na úřady na jižním Slovensku byli nasazeni čeští pracovníci - vzniká Německá a Slovenská otázka

T. G. Masaryk

Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. Čerstvé československé hranice překročili 20. prosince v Horním Dvořišti, kde jej přivítalo nově zvolené Národní shromáždění a první veřejné vystoupení měl v Českých Budějovicích na zcela zaplněném náměstí. Následující den 21. prosince Masaryk ve Sněmovní ulici složil první slib prezidenta Národnímu shromáždění. V roce 1920 byl TGM zvolen prezidentem podruhé. Masaryk představoval jeden z moderních a vyspělých států meziválečné Evropy. Pokud jeho síly dovolily, přispíval i k jeho dalšímu rozvoji. V Benešovi měl ideálního ministra zahraničí. Další spojenec Štefánik, ministr obrany, zahynul v květnu 1919, když se jeho letoun za války s Maďary za nejasných okolností zřítil. Rašín, ministr financí, Masarykův někdejší protivník ale nyní spolehlivý spojenec, předčasně zemřel 1923 na následky. Ve Švehlovi (agrární strana), předsedovi vlády, měl dalšího spojence. Ale Kramář (Národně demokratická strana), se stal novým politickým odpůrcem, i když zůstali osobními přáteli. V květnu 1927 je TGM zvolen prezidentem republiky potřetí. Prezidentem byl zvolen i 24. května 1934, počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech.