13. Řízení třídy, formy vyučování

• Úprava zevnějšku a oděv

• Zrakový kontakt

• Mimika

• Pohyb po učebně

• Gestikulace

• Držení těla

Kázeň

Kázeň je možné definovat jako vědomé dodržování zadaných norem. Je to způsob jednání, který umožňuje dosahovat žádoucích individuálních
i skupinových cílů. V prostředí školy nastávají problémy zejména v případech, kdy se učitelé setkávají s projevy nekázně. Nekázeň se ve školních třídách nejčastěji projevuje rušivým chováním a vyrušováním.

Než se rozhodnete, jak jednat s žáky, kteří často vyrušují, potřebujete analyzovat základní příčinu vyrušování. Podle cíle, kterého žáci chtějí vyrušováním dosáhnout, rozlišujeme následující důvody nekázně:

• upoutávání pozornosti,

• boj o moc,

• snahu pomstít se,

• usilování o soucit.

Žák si však těchto příčin svého chování nemusí být vědom. Mimo jiné proto se nedoporučuje pojímat kázeň jako výchovný cíl.

Problémům s kázní není možné se vyhnout.

SHRNUTÍ – organizace a řízení třídy

Organizace a řízení třídy se do kvality výuky promítá v podobě efektivního využívání času ve výuce, tempa výuky a strukturovanosti výuky.

Každý učitel má svou subjektivní představu o ideálním nebo problémovém žákovi. Na základě rysu osobnosti učitele a učitelova pojetí výuky má také každý učitel vytvořen svůj osobitý interakční styl.

Učitel v každé třídě neustále komunikuje s žáky prostřednictvím verbálních i neverbálních sdělení. Tato sdělení, ať již jsou vědomá či nevědomá, cílená či náhodná, kázeňským problémům brání, napomáhají, řídí je nebo je vyvolávají.

Pouze mechanicky a silou uplatňovaná autorita je výchovným zlem. Jinak je ale podmínkou možnosti nalezení toho, co nemůže dospělý jedince najít v sobě samém, a zhodnocení toho, co sám od sebe zhodnocovat neumí.

Podle cíle, kterého žáci chtějí vyrušováním dosáhnout, rozlišujeme následující důvody nekázně: upoutávání pozornosti, boj o moc, snahu pomstít se, usilování o soucit. Žák si však těchto příčin svého chování nemusí být vědom. Mimo jiné proto se nedoporučuje pojímat kázeň jako výchovný cíl.

Organizační formy výuky:

Klasifikace vyučovacích forem:

1) normativní (dle způsobu organizace výuky)

Hodina základního typu, hodina laboratorních prací, exkurze, terénní cvičení

2) sociální (dle způsobu organizace činností)

Individuální výuka, hromadná výuka, skupinová výuka, individualizovaná výuka

HODINA ZÁKLADNÍHO TYPU:

různé funkce: výkladová (zprostředkování nového učiva),

opakovací (kontrola vědomostí, dovedností a návyků) atd.

A) Přípravná část

• vytyčení obsahu učiva

• stanovení rozsahu učiva

• analýza učiva (pojmy, dovednosti)

• formulace VVC

• mezipředmětový přesah

• praktický dopad

• volba metod (metodický postup)

• příprava materiálních prostředků výuky (pomůcky a přírodniny) také: zápis, prezentace, učební úlohy, pracovní list