4.-5._Prvni_republika_O_handout

Seminář č. 4

Vývoj státu a práva v první Československé republice I. - handout

• Periodizace

Období let 1918-1938 označujeme jako dobu první republiky. Rašínova recepční norma (zák. č. 11/1918 Sb.) stanovila právní kontinuitu s rakouským právem (logicky vyjma ustanovení o monarchii, císařských úřadech atd.), prozatímní ústava byla vyhlášena 13. 11. 1918.

Dvacátá léta byla započata vydáním nové ústavy (zák. 121/1920 Sb.). Ústředními tendencemi vývoje v této době byly dotváření systému čsl. správy, stabilizace ekonomiky, prohlubování demokracie a v neposlední řadě snaha o unifikaci práva na území republiky.

Období třicátých let znamenalo rozbití versailleského systému, nástup fašismu v Německu a sním spojené radikalizace v pohraničních oblastech pod taktovkou Henleinovy SdP. Systém mírových smluv budovaný v dvacátých letech (Malá dohoda) se ukázal býti dysfunkčním, což vedlo k izolaci Československa na mezinárodním poli, která byla definitivně završena mnichovským diktátem jako mezníkem čsl. vývoje.

• První světová válka, domácí a zahraniční odboj, jeho orgány

Politická situace se změnila do té míry, že přestal být svoláván parlament ve Vídni a začala vládnout vojenská diktatura (objevily se i snahy nastolit vojenskou správu, ale k realizaci nedošlo).

• Leden 1915 Masaryk odchází do zahraničí a usídluje se v Ženevě, kde 6. července 1915 (jubileum Jana Husa) pronáší první politický projev v zahraničí a vyhlašuje Rakousku-Uhersku válku.

• Odjezd s Benešem do Paříže a zformování Českého zahraničního komitétu, který se stal hlavou všech českých korporací v zahraničí (v čele byl Masaryk). Listopad 1915 = první oficiální prohlášení = postavení se na stranu dohodových mocností a proklamování požadavku na samostatnou československou monarchii pod vedením rodu Romanovců.

• Komitét byl v únoru 1916 přeměněn na Českou národní radu a po Štefánikově příchodu na Československou národní radu1, která se tak stala vedoucím orgánem. Hlavním úkolem bylo přesvědčit dohodové mocnosti (Rusko, Anglie, Francie, Itálie a USA), aby přijaly požadavek na rozbití Rakousko-Uherska. ČNR také vyvíjela snahu o vytvoření čsl. armády formou legií ve Francii (zejm. z řad čsl. zajatců v Rusku), organizovali špionážní operace v čsl. a ve Vídni. ČNR také formovala jako program veškerého snažení utvoření samostatného československého státu

• Prvního úspěchu dosáhla 10. ledna 1917, kdy byl do formulace voj. cílů dohody zahrnut i požadavek osvobození československého národa.

• Národní rada byla v průběhu roku 1918 oficiálně uznána jako budoucí prozatímní československá vláda.

• Hlavním centrem domácího odboje byla organizace Mafie. Po Benešově emigraci se do jejího čela dostal Přemysl Šámal. V květnu 1917 byla opět svolána Říšská rada. Před jejím zasedáním byl českým poslancům adresován Manifest českých spisovatelů, který na ně apeloval, aby hájili zájmy českého národa. Čeští poslanci pak na sněmu prosazovali federalizaci říše.

• Z činnosti českých poslanců pochází Tříkrálová deklarace z 6. 1. 1918, která formulovala cíle národně osvobozeneckého boje českého a slovenského národa během první světové války2.

• Třetí linií československé politiky byly organizace zahraničních krajánků. Z jejich iniciativy vzešla r. 1915 Clevelandská dohoda, ve které byly vyjádřeny základní státoprávní požadavky – tedy rozbití Rakouska-Uherska, vytvoření samostatného státu na federálním principu).

• V roce 1918 na ni navazuje Pittsburská dohoda. Schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví.

• 13. 7. 1918, vzniká Národní výbor československý. Čítal 38 členů, jednotlivé strany byly zastoupeny dle výsledků voleb do Říšské rady z r. 1911. Jelikož Rakousko-Uhersko už v té době „mlelo z posledního“ a v pražských kruzích se se zřízením samostatného českého státu počítalo jako se samozřejmostí, bylo úkolem Národního výboru připravit převzetí moci novým státem – Československem.

• Po vzoru toho pražského se začaly v některých oblastech konstituovat okresní a místní národní výbory. 5. 10. ústřední mocnosti požádaly o příměří, Masaryk sepsal Washingtonskou deklaraci, která je považována za vrcholný akt českého zahraničního odboje. Deklarace požadovala úplnou samostatnost českého a slovenského národa, spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě. Formulovala zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiky a státní systém budoucího Československa.

• Rozhodujícím dnem pro další osud českého a slovenského národa se pak stal 28. říjen 1918, kdy Národní výbor v Praze definitivně vyhlásil samostatný československý stát.