4.-5._Prvni_republika_O_handout

Hlava první stanovila, že hlavou je prezident, území ČSR jednotný a nedílný celek, jehož hranice může měnit pouze ústavní zákon. Zmiňovala jako součást Podkarpatskou Rus. Jednotné bylo občanství.

Hlava druhá upravovala zákonodárnou moc, kterou vykonávalo Národní shromáždění (poslanecká sněmovna a senát). Sněmovna měla 300 členů volených na 6 let. Volit mohli občané starší 21 let a voleni mohli být občané starší 30 let. Senát měl 140 členů, volených na 8 let. Volit mohli občané starší 26 let a voleni mohli být občané starší 45 let. Vyloučen byl souběh funkcí v obou sněmovnách a zakotven byl zákaz imperativního mandátu. Komory se scházely na podzim a na jaře a setkání svolával a ukončoval prezident. Sněmovna byla usnášeníschopná, byla-li třetina přítomných. K platnosti usnesení byla vyžadována většina přítomných, vyjma vyhlášení války a změny ústavy, kde byla vyžadována třípětinová většina. Vůči zákonům měl prezident republiky právo suspenzivního veta. V době, kdy některá sněmovna nebyla ustavena, vykonával její pravomoc 24členný výbor, tvořený 16 členy Poslanecké sněmovny a 8 členy Senátu9.

Hlava třetí upravovala moc vlády, prezidenta republiky, ministerstev a nižších správních úřadů. Prezident republiky byl volen Národním shromážděním (kvalifikovanou většinou obou sněmoven), a to na 7 let. Volitelný byl občan ČSR, který dosáhl 35 let. V § 64 byly taxativně vyjmenovány prezidentovy pravomoci10. Z výkonu funkce nebyl prezident odpovědný, pro každý akt byla nutná kontrasignace příslušného člena vlády. Stíhán mohl být pouze za velezradu a za úklady o republiku (po přijetí zákona na ochranu republiky r. 1923).

Vládu jmenoval prezident republiky. Byla odpovědná Poslanecké sněmovně, která jí mohla vyslovit nedůvěru. Ve sboru rozhodovala vláda zejména o návrzích zákonů. Veškerá vládní nařízení musel podepsat předseda vlády a příslušný ministr.

Hlava čtvrtá moc soudní byla vykonávána nezávislými soudci, kteří byli jmenování trvale. Jurisdikce v civilních věcech byla vykonávána civilními soudy (řádnými či mimořádnými – např. pojišťovací či pracovní), v trestních věcech byl příslušný buď obecný, nebo vojenský soud. Pro celé území ČSR byl zřízen jediný Nejvyšší soud. V zákonem stanovených případech bylo také možné ustanovit soud výjimečný, a to na omezenou dobu. O soudě ústavním hovoří uvozovací zákon.

Hlava pátá zde byl zařazen katalog občanských práv. Zrušení šlechtických titulů se projevilo ve formulaci § 106 odst. 111. Základní svobody byly osobní svobody, domovní svoboda, listovní tajemství, petiční právo. Bylo chráněno soukromé vlastnictví, které bylo možno omezit pouze zákonem a to za náhradu. Každý způsobilý občan ČSR byl povinen podrobit se vojenskému výcviku a uposlechnout výzev k obraně státu.