4.-5._Prvni_republika_O_handout

• Pozemková reforma (1918 – 1936)

Prvním krokem bylo obstavení velkostatků č. 32/1918 Sb. Pozemková reforma jako taková byla tvořena třemi zákony. První etapu upravoval záborový zákon č. 215/1919 Sb. Podle tohoto zákona byla zabrána půda převyšující 150 ha zemědělské nebo 250 ha ostatní půdy. Tomuto záboru podléhaly celkem 4 miliony hektarů půdy, což bylo 28% půdy v ČSR. Zákonem č. 330/1919 Sb. byl zřízen Státní pozemkový úřad. Druhá etapa byla v tzv. přídělovém zákoně č. 81/1920 Sb. upravujícím zásady přidělování zabrané půdy. Zájemcům do soukromého vlastnictví byla přidělována v rozsahu 6 – 15 ha. Zábor se děl za náhradu. Upravoval ji náhradový zákon č. 329/1920 Sb. Tato reforma byla v rukou Agrární strany, která si tím získala sympatie na venkově.

• Kartely

Zákon č. 141/1933 Sb. upravoval zřizování a fungování kartelů a soukromých monopolů. Karel se chápal jako úmluva mezi samostatnými podnikateli, již se tito zavazovali mezi sebou omezit volnost soutěže. Kartely mohly vznikat podle předpisů obchodního zákoníku na základě jednoduchých smluv i jako úmluvy trvalejšího charakteru. Pokud by byl prováděním kartelové dohody poškozen veřejný zájem, nastupovalo smírčí řízení. Vláda mohla zakázat určitou dohodu, pokud by příliš vysokými cenami došlo k poškození určitého podnikání.

1. Základním posláním byla snaha přesvědčit a získat vedoucí osobnosti dohodových států pro československý osvobozovací program. Předsedou byl T. G. Masaryk, místopředsedou Josef Dürich, tajemníkem E. Beneš, zástupcem slovenských zájmů M. R. Štefánik.↩

2. Tvůrcem byl Alois Rašín.↩

3. Obnovení českého království v rámci autonomie nebo jiné dohody s Vídní (v minulosti ji zastupoval Havlíček, Palacký, Riegr, Masaryk či Kramář) či slovenská cesta k samostatnosti (navrhnul některé její rysy Bernolák, Štúr, Hurban aj.). Tyto koncepty, ale byly v průběhu první světové války postupně opouštěny jako politicky nereálné, přesto byly částečně zahrnuty do myšlenky Československa jako kupř.: obnovení české státnosti v historických hranicích Českého království, obrana Slovenska před politikou jeho znovuzačlenění do Uherska↩

4. Ačkoli to výslovně uvedeno nebylo, přejaty pochopitelně nebyly ty předpisy, které by odporovaly novému režimu – tedy předpisy týkající se panovníka, císařských kanceláří atd.↩

5. Za ně mohli sedět Češi „znalí poměrů na Slovensku“.↩

6. S tím chtěl vystoupit i ve Versailles, kam ale nebyl vůbec vpuštěn↩

7. Motivem k vydání tohoto zákona byla unifikace samosprávy, ale to se nezdařilo, jelikož župy fakticky vznikly pouze na Slovensku.↩

8. Profesor PF UK↩

9. Zapovězena mu však byla volba prezidenta, vyhlašování války či změna ústavy (§ 54 odst. 8). Do dvou měsíců poté, kdy se sněmovny sešly, podléhala přijatá opatření ratihabici [dodatečné schválení], jinak pozbývala platnosti.↩

10. mezi ty základní patřilo zastupování státu navenek, sjednávání mezinárodních smluv, svolávání a rozpouštění NS, jmenování vlády včetně předsedy, vrchní velení branné moci, udělování milostí.↩

11. „Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.”↩

12. Dle tohoto zákona mohla vláda měnit hranice okresů a obcí, mohla je spojovat či rozdělovat. Změny zasáhly i obecní orgány – dosavadní obecní výbor byl přejmenován na obecní zastupitelstvo, obecní výbor se stal obecní radou. Obec byla taktéž povinna zřídit finanční a letopiseckou komisi. Ze dvou členů rady a starosty se skládal obecní senát, který vyřizoval trestní agendu spadající do pravomoci obce.↩

13. To vyvolalo diskuze, zda se tento zákon na tamější území vůbec vztahuje.↩

14. Něco jako kraje dnes↩

15. Zpravidla vysloužilý státní zaměstnanci bez právnického vzdělání, kteří podávali návrh na potrestání a účastnili se hlavního líčení↩

16. § 1 odst. 2 Osvojitel (osvojitelka) musí býti starší čtyřiceti let, osvojenec alespoň o 18 mladší než osvojitel.↩