4.-5._Prvni_republika_O_handout

• Jazykové právo a ochrana národnostních menšin

Podle Hlavy VI si všichni občané byli před zákonem rovni. Vyskytoval-li se v určité oblasti „značný zlomek občanů československých“, jejichž mateřština byla jiná, příslušelo jim právo na výuku v jejich jazyce, přičemž mohla být výuka československého jazyka povinná. Podkarpatská Rus si mohla podle § 6 jazykového zákona upravit jazykovou otázku sama. Zároveň byly připuštěny výjimky § 8, kvůli zajištění nerušené správy.

• Organizace soudnictví

Organizace soudnictví navazovala na soudnictví rakouské a uherské. Rozsudky byly však nově vyhlašovány jménem republiky. V listopadu 1918 vznikly dva nové soudy – Nejvyšší soud (sídlil od r. 1919 v Brně) a Nejvyšší správní soud (jeho druhým prezidentem byl od r. 1925 Emil Hácha). Třetím byl Ústavní soud, který vznikl na základě ústavy z roku 1920. Pro revizi voleb do NS byl také zřízen Volební soud. Ostatní soudy působící v první republice lze rozdělit na soudy civilní a trestní řádné, soudy mimořádné a soudy rozhodčí. Nižší stupně soudní organizace byly vzhledem k jiné struktuře v Předlitavsku a Zalitavsku poněkud odlišné. K jejich sjednocení došlo až na základě zákona č. 201/1928 Sb. z. a n. Struktura soudů byla čtyřstupňová - na území ČSR se v rámci řádných soudů nacházely okresní soudy (kde působil samosoudce), dále pak krajské soudy (sborové, navíc specializované) a vrchní soudy (taktéž sborové). Jako třetí instance pro věci civilní a trestní pak fungoval Nejvyšší soud.

Z civilních mimořádných soudů lze jmenovat soudy živnostenské, na které později navázaly soudy pracovní. Existovaly dále soudy pojišťovací. Samostatnou skupinou byly specializované trestní soudy. Je třeba upozornit na Státní soud, který vznikl v souvislosti s přijetím zákona na ochranu republiky. Dalším soudem této kategorie byly soudy mládeže.

Samostatnou organizaci mělo vojenské soudnictví. Zde byl na špici Nejvyšší vojenský soud v Praze, jemuž podléhaly soudy divizní a soudy brigádní. Československé soudnictví tedy nedoznalo výraznějších reformních zásahů. Uvedená soudní soustava přetrvala nejen po celé období první republiky, ale i v prvních poválečných letech.

• Organizace státního zastupitelství

Tato v podstatě sledovala organizaci soudů. Při nejvyšším soudu byl zřízen úřad generálního prokurátora, v jehož čele byl generální prokurátor a jeho náměstci. Nižší složky působily na úrovni vrchních a krajských soudů, u okresních nikoliv, ale fungovali tu funkcionáři státního zastupitelství15.

• Trestní právo → zákon na ochranu republiky

Za první republiky stále platil rakouský trestní zákoník z roku 1852. Byly vypuštěny ty pasáže, které odporovaly republikánskému zřízení. I tak se ale úprava trestního práva, ať již hmotného či procesního, prakticky zastavila, jedinou výraznější činností v této oblasti byly práce na novém trestním kodexu v souvislosti s chystanou unifikací práva. K jeho vydání však nikdy nedošlo.