ÚMEP - výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
ÚVOD DO MEZINÁRODNÍHO A EVROPSKÉHO PRÁVA
subordinační charakter – u práva vnitrostátního, jeden subjekt nadřízen druhému
koordinační charakter – v právu mezinárodním, rovnost subjektů (normy určeny státům, výjimkou EU)
mezinárodní právo soukromé – vztahy mezi jednotlivci (mezinárodní kupní smlouva), odvětví vnitrostátního práva → zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním
právo Evropské unie – EU a vedle ní působící EURATOM nejsou klasické mezinárodní organizace, ale mají do určité míry nadstátní charakter
právo EU není součástí mezinárodního práva, ale je samostatným právním systémem
nástroj podřízenosti = právo EU = unijní právo – má subordinační charakter
MEZINÁRODNÍ PRÁVO (= mezinárodní právo veřejné)
= souhrn pravidel, která upravují vztahy mezi státy a dalšími subjekty – zejména mezinárodními organizacemi – v mezinárodních vztazích
státy samy mezinárodní právo vytvářejí, mají ho respektovat a zároveň jeho respektování vynucují
státy = nositelé suverenity
unijní právo není součástí (v EU podřízenost subjektů)
funkce: koordinace chování států, zajištění rozvoje mezinárodního společenství
koordinační povaha – státy se podílejí na tvorbě pravidel mezinárodního práva a jejich následného vynucování → není nadřazena žádná autorita
pravidla: zákaz hrozby silou, řešení sporů mírovými prostředky, spolupráce, ochrana základních lidských práv a svobod,…
donucovací prostředky: individuální (odveta, embargo, sebeobrana) a kolektivní (vyloučení, kolektivní sebeobrana, sankce)
donucovací systém je decentralizován → méně účinný
subjekty: státy, sdružení států, mezinárodní organizace, zvláštní entity (Svatá stolice), povstalci, výjimečně jednotlivci
prameny: mezinárodní obyčej (dlouhodobé užívání, přesvědčení o závaznosti), mezinárodní smlouva (výjimkou deklarace → není závazná ani pramenem práva, tzv. „soft law“; např. Všeobecná deklarace lidských práv, 1948)
zásady: svrchovanost (výkonem svrchovanosti tzv. územní výsost), rovnost, zákaz použití síly, mírové řešení sporů
obecné mezinárodní právo – zavazuje všechny státy (obyčej)
univerzální mezinárodní smlouva – jen některé/všechny, stranami velmoci, otevřená
partikulární právo – obyčejové/smluvní, jen některé → regionální charakter (např. státy EU)
Stát
- suverénní, s programově omezenou suverenitou (státy EU), závislé (kolonie)
- unitární (Francie), složené → federace (založena ústavou, USA), konfederace (založena mezinárodní smlouvou v minulosti, dočasné, např. Sjednocená arabská republika), další formy (personální unie, Rakousko-Uhersko)
- vznik: sloučením (Německo), rozdělením (Jugoslávie), odtržením (Černá Hora)
- uznání de iure (výslovně, diplomatická nóta)/de facto (účast na konferenci bez protestu)
- znaky: území, obyvatelstvo, nezávislá veřejná (státní) moc, způsobilost vstupovat do mezinárodních vztahů