4.-5._Prvni_republika_O_handout

Hlava šestá ochrana menšin. Všichni občané si byli před zákonem rovni. Vyskytoval-li se v určité oblasti „značný zlomek občanů československých“, jejichž mateřština byla jiná, příslušelo jim právo na výuku v jejich jazyce, přičemž mohla být výuka československého jazyka povinná. Byl zde odkaz na jazykový zákon, který tvořil součást této listiny (122/1920 Sb. z. a n.).

• Veřejná správa

Recepční normou z 28. října byla zajištěna kontinuita s rakouskou a uherskou správní organizací – dosavadní správní orgány byly podřízeny Národnímu výboru. Zákonem č. 2/1918 Sb. bylo zřízeno dvanáct nejvyšších správních orgánů, které byly později na základě usnesení vlády přejmenovány na ministerstva, dále pak byl zřízen Nejvyšší správní soud.

V listopadu již počet místních a okresních národních výborů dosáhl cca 280. Z obav, aby však nenahradily původní správní organizaci, však byly v prosinci 1918 zrušeny. Největší změny ve správním systému brzy po vzniku ČSR zasáhly orgány obecní. Sedmého února 1919 Revoluční národní shromáždění přijalo zákon č. 76/1919 Sb12., který měnil a doplňoval rakouský zákon o obecním zřízení. Vedle zrušení monarchistických ustanovení sjednocoval obecní samosprávu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

• Župní zákon

Zákon o zřízení župních a okresních úřadů v Československé republice, publikovaný pod číslem 126/1920 Sb. z. a n., byl nejvýznamnější reformou územní organizace z prvních let republiky. Administrativně měl území rozdělit na celkem 21 žup (9 v Čechách, 5 na Moravě, 1 ve Slezsku a 5 na Slovensku, na Podkarpatské Rusi žádná13). Župa byla vyšší územně samosprávný celek14. V čele župy stál župan, jejími orgány bylo župní zastupitelstvo (35 členů, z nichž byla 1/3 volena vládou) a župní výbor (8 členů). V kompetenci župního zastupitelstva bylo vydávání prováděcích předpisů, správa župního majetku, dále pak mělo částečnou kontrolní pravomoc vůči okresním výborům. Župní výbor připravoval jednání zastupitelstva a připravoval rozpočet. V českých zemích byla realizace župního zákona odsouvána a přibývalo jejích odpůrců. Na Slovensku tento zákon platil od 1. 1. 1923, volby proběhly v září (vyhráli Hlinkovci). Od roku 1924 sílily hlasy po jeho novelizaci.

• Organizační zákon

Organizační zákon z r. 1927 měnil Župní zákon. Župy byly zřízeny na Slovensku, nikoli v Čechách, což představovalo problém. Organizační zákon byl po bouřlivých debatách přijat pod číslem 125/1927 Sb. z. a n. Podařilo se, aby zákon působil na celém území. Posíleny byly státní orgány, naopak samospráva byla oslabena.

Ačkoli byl koncipován jako novelizace župního zákona, obsahem mu odporoval. Župy byly nahrazeny zemským principem, v rámci ČSR existovaly 4 – česká (Praha), moravskoslezská (Brno), slovenská (Bratislava) a podkarpatoruská (Užhorod). Za své mj. vzalo i ministerstvo pro správu Slovenska, které by bylo nadbytečné. Organizační schéma tak bylo následující – země -> okres -> obec. Zemi spravoval zemský úřad v čele se zemským prezidentem a zemské zastupitelstvo. Zemský úřad byl pověřen správou země a zajišťováním veřejného pořádku a bezpečnosti. Zemské zastupitelstvo mělo v Čechách 120, na Moravě a ve Slezsku 60, na Slovensku 54 a na Podkarpatské Rusi 18 členů. Dvě třetiny byly voleny (aktivní volební právo 24 let + rok pobytu v zemi, pasivní 30 let + dva roky pobytu), třetina jmenována z řad odborníků na 6 let Výkonným orgánem země byl zemský výbor (12 členů), který volilo zastupitelstvo.