4.-5._Prvni_republika_O_handout

Hranice států byly vyjádřeny ve smlouvách s jednotlivými státy – Versailleské s Německem, Saint-Germainské s Rakouskem a Trianonské s Maďarskem. Kromě toho byly právně upraveny hranice s Rumunskem a Polskem v Severské smlouvě (kterou Polsko odmítlo ratifikovat, takže se spory o Těšínsko táhly dál). Připojení Podkarpatské Rusi bylo zahrnuto v textu tzv. malé saint-germainské smlouvy. Faktické vymezení hranic proběhlo činností delimitačních komisí.

Podle ústavy z roku 1920 tvořila Podkarpatská Rus nedílnou součást Československé republiky. Zároveň stanovila, že zde bude ustaven vlastní sněm, což však nebylo v praxi realizováno. V čele stál guvernér, který zastupoval PR při jednání s vládou, řídil zasedání guberniální rady a podepisoval normativní výnosy, vydané civilní správou.

• Zahraniční politika ČSR

Zahraniční politika se formovala již za první světové války, kdy se odbojové síly staly nedílnou součástí sil Dohody. Tehdejší ministr zahraničí Beneš věřil ve Společnost národů, která podporovala status quo, mírový rozvoj a bezpečnost zemí vzniknuvších na podzim 1918. Beneš se orientoval zejména na VB a Fr. VB měla izolacionistickou politiku (Československo bylo daleko), ale s Francií se vztahy rozvíjely rychle. Francie uzavřela s Československem a Polskem vojenské smlouvy o případné pomoci, pokud budou Německem napadeny. To se poté po nástupu nacistů k moci převtělilo v dohodu s SSSR, který slíbil pomoc v případě, že Francie bude první.

• Ústava republiky československé 1920 - analýza

č. 121/1920 Sb. z. a n. Pod text ústavy se nejvíce podepsal dr. Jiří Hoetzel8. Společně s ústavou byly přijaty– jazykový zákon (122/1920 Sb. z. a n.), volební řád do PS (123/1920 Sb. z. a n.) či zákon o složení a pravomoci senátu (124/1920 Sb. z. a n.). Ústava z roku 1920 formálně platila až do r. 1948, kdy byla nahrazena Ústavou 9. května. Proto do ní lze zahrnout i dekrety prezidenta republiky.

Ústava se skládala z:

Preambule = vzorem se stala ústava USA. Věrna myšlence čechoslovakismu obsahuje formulaci „My národ československý“, který označuje za „vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.“

Uvozovacího zákona = Obsahoval 10 článků. První článek stanovil, že „zákony odporující ústavní listině, jejím součástkám a zákonům ji měnícím a doplňujícím jsou neplatné.“ Na ústavnost zákonů měl dohlížet Ústavní soud, o němž pojednávaly čl. 2 a 3 – prováděcím předpisem se stal zákon č. 162/1920 Sb. z. a n. Skládal se ze sedmi členů – dva vysílal Nejvyšší soud, dva Nejvyšší správní soud, zbylé 2 + předsedu jmenoval prezident. Dnem vyhlášení dále pozbývala platnosti všechna ustanovení, která odporovala ústavě či republikánské formě státu, dále pak všechny dřívější ústavní zákony.

Samotné ústavní listiny = Ústava se skládala z šesti hlav a tvořilo ji dohromady 134 paragrafů.