13. Řízení třídy, formy vyučování

řešení pomocí algoritmu (sled jednotlivých operací) anebo samostatnou tvořivou činností žáků

individuální – žáci pracují individuálně, jsou různého věku a různé vědomostní úrovně. Učivo je pro každého stanoveno individuálně, doba vyuč. není přesně určena. Učitel pracuje vždy jen s jedním žákem. Efektivita této formy je velni nízká. V současnosti vhodná např. na uměleckých školách.

hromadná (frontální) – výuku celé skupiny třídy řídí jeden učitel, jež má koordinující roli. Skupina žáků je stejného věku a přibližně stejné mentální úrovně. Podstatou je třídně hodinový systém. Výuka v jedné místnosti, klasické uspořádání lavic. Základní stavba hodiny – příprava a realizace / motivace, opakování, expozice, fixace, diagnostika, aplikace v praxi.

individualizovaná –

• přizpůsobení náročnosti učiva a vyučovacích postupů individuálním možnostem žáka tak, aby vyučování bylo co nejúčinnější

• princip individuálního přístupu k žákům – patří k základním pravidlům vyučování i v tradiční škole

2 základní oblasti individualizace:

• v učivu

• ve vyučovacích postupech

Skupinová výuka

Definice skupinového vyučování: organizační forma výuky, v níž žáci pracují ve skupinách vytvořených podle různých kritérií, např. obtížnosti úkolu, charakteru činnosti, výkonu nebo učebního tempa žáků. Při skupinovém vyučování dochází k rozdělení třídy na několik skupin, které samostatně řeší vlastní úkoly.

Můžeme sestavovat skupiny:

1. homogenní (stejnorodé), které tvoří žáci s přibližně stejnou úrovní poznávacích procesů a pracovním tempem

2. heterogenní (různorodé), které tvoří žáci s rozdílnou úrovní poznávacích procesů a pracovního tempa

Při práci s homogenními skupinami řeší žáci jednotlivých skupin zpravidla úkolu lišící se stupněm obtížnosti, náročností na kvalitu myšlení a pracovní tempo.

Žáci mohou zadaný úkol řešit společně nebo individuálně.

Při práci s heterogenními skupinami řeší zpravidla všechny skupiny úkoly přibližně stejné náročnosti (stejného nebo různého zaměření).

Úkol řeší celá skupina společně.

Nejschopnější žáci organizují práci ve skupině a pomáhají slabším.

Rysy skupinové výuky:

• spolupráce žáků při řešení obvykle náročnější úlohy nebo problému

• dělba práce žáků při řešení úlohy, problému

• sdílení názorů, zkušeností, prožitků ve skupině

• prosociálnost – vzájemná pomoc členů skupiny

• odpovědnost jednotlivých žáků za výsledky společné práce

Práce žáků ve skupinách je předpokladem kooperativního učení, ke kterému dochází tehdy, pokud mezi žáky existuje pozitivní vzájemná závislost, tj. žáci si uvědomují, že nemohou uspět, pokud neuspějí i jejich spolužáci.

Práce ve skupinách: