21. Výchovná prostředí

Venkovské prostředí-protiklady výše uvedeného

• Blízkost k přírodě, nižší úroveň služeb, zachování lidové kultury, folkloru, migrační tendence, významná role školy a učitele

Lokální prostředí zahrnuje všechny tři základní oblasti (přírodní, kulturní, společenskou) ve vzájemné jednotě a podmíněnosti. Je dáno a determinováno svou geografickou polohou, geologickými faktory, klimatickými podmínkami apod.

Srovnáme-li současné městské a venkovské prostředí, musíme konstatovat, že v posledních desetiletích došlo k postupnému vyrovnání a sbližování.

1. Regionální prostředí je komplex různých seskupení obcí typu městského i venkovského, jehož integrujícím jádrem bývá příslušná metropole. Každý region vedle svých specifických přírodních podmínek má svou kulturu (památky, tradice, zvyky, vzdělávání a kulturní instituce), analogicky jako v lokálním prostředí i své společenské poměry a uspořádání a nachází se v jistém vývojovém stupni.

Vliv lokálního prostředí na výchovu

Lokální prostředí vstupuje do výchovného procesu především tím, že poznamenává aktéry výchovného procesu, především objekt výchovného působení (děti, mládež). Každý zkušenější učitel, vychovatel, který má možnost srovnání, potvrdí, že práce s dětmi na venkově či ve městě (na sídlištích) je rozdílná. Důležitost lokálního prostředí pak vyniká především v situacích, kdy je osobnost vyčleněna z rodiny, příp. pracovních i vrstevnických skupin.

-> Odraz v charakteru jedince:

a) sociální přizpůsobivost – městské děti jsou adaptabilnější, racionálnější, samostatnější, méně sebekritické a disciplinované

b) kontakty s lidmi, sociabilita – ve městech existuje více kontaktů, ale méně osobních styků

c) míra radikalismu a konzervatismu – obyvatelé venkova jsou konzervativnější

d) životní aspirace – náročnost na povolání, vzdělání je u městských dětí a mládeže vyšší

Charakter lokálního prostředí je dán také společenským životem, kulturní úrovní. Možnost kulturního vyžití jsou nepochybně významnou determinantou rozvoje osobnosti dětí a mládeže.

Všechny instituce, které se v rámci dané lokality věnují nějakým způsobem dětem a mládeži, tvoří určitý systém. Tento systém by měl v prvé řadě zahrnovat základní výchovné instituce, tedy školy, domy dětí a mládeže, poradny, střediska pro mládež apod. i další instituce podílející se na výchově (tělovýchovné jednoty, společenské organizace, různá občanská sdružení ad.) Koordinujícím článkem v tomto systému by měla být škola.

Vrstevnické skupiny

Jsou to skupiny, které necharakterizuje jenom blízkost věková, ale i blízkost názorová a spočívající v souhlasném jednání. Jsou to typické primární skupiny, charakterizované bezprostředními kontakty (tváří v tvář), silným pocitem příslušnosti ke skupině (vyjadřování se zájmenem „my“). Dětské skupiny se vyznačují značnou nestálostí a nízkým stupněm soudržnosti.