21. Výchovná prostředí
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
21. Výchovná prostředí.
Charakteristika školního, vrstevnického a lokálního prostředí.
Komunitní škola, otevřená škola.
Prostředí člověka zahrnuje vedle hmotných předmětů nezbytné vztahy, tedy vedle materiálního systému duchovní systém, tj. prvky jako věda, umění, morálka apod. (podněty nezbytné pro rozvoj osobnosti)
Životní prostředí člověka lze tedy vymezit jako tu část světa, s níž je člověk ve vzájemném působení, tj. na člověka působí svými podněty, ovlivňuje jeho vývoj a on na tyto podněty reaguje, přizpůsobuje se a také aktivně svou práci mění.
Genotyp vs. Fenotyp
Genotypem rozumíme soubor dispozic, jež jedinec získává v okamžiku svého zrodu od svých rodičů.
Fenotypem označujeme soubor znaků, jimiž se jedinec projevuje a je jimi charakterizován v určitém okamžiku svého vývoje.
Nelze vymezit optimální prostředí pro žádoucí vývoj jedince. Někdy prostředí na pohled špatné nemusí ve skutečnosti působit nepříznivě a naopak. Je to záležitost značně individuální.
Adaptace (adjustace)= vyrovnání se s podmínkami, s novými situacemi povahy přírodní i společenské.
Maladaptace (maladjustace) = neschopnost vyrovnat se s danými podmínkami, novou situací.
Úloha prostředí ve výchově:
Situační – každá výchovná situace se odehrává vždy v nějakém konkrétním prostředí (třída, klubovna, hřiště, doma v kuchyni,…). Z tohoto hlediska vytváří jakousi „kulisu“ k této výchovné situaci. Tato kulisa může působit pozitivně (v souladu s výchovnými cíli), negativně (v rozporu s cíli, proti záměrům vychovatele) i neutrálně. Př.: dodržování hygienických návyků na táboře – bude k dispozici dostatek sprch, na každém pokoji bude umyvadlo, teplá voda X jediná sprcha na patře, teplá voda jen jedenkrát týdně apod.
Výchovná – jednání dětí, lidí se mění právě podle toho, jak se střídají prostředí. Jinak se chovají ve třídě, na hřišti, na výletě, v hledišti stadionu, v hledišti divadla…
Pedagogizovat (organizovat), interventovat do prostředí znamená využít prostředí jako „výchovného prostředku“.
Charakteristika lokálního a regionálního prostředí
Lokální prostředí lze definovat jako skupinu lidí žijících na ohraničeném teritoriu, uznávající společné tradice, symboly, hodnoty, užívajících stejných institucí a služeb, žijící v jistém pocitu sounáležitosti a vnitřní bezpečnosti a připravená ke společným činnostem. K základním typům lokálního prostředí patří prostředí městské a venkovské.
Městské prostředí má následující znaky:
Účast obyvatel, mládeže ve velkém počtu v různých cílových a účelových skupinách.
Dominance konzumního přístupu a povrchnost v charakteru mezilidských vztahů.
Zánik tradičních autorit, nedostatek výrazných společenských autorit.
Výrazná anonymita v životě a činnostech v lokalitě.
Výrazný pokles institutu sousedství.
Velká proměnlivost, rychlost změn v celém životě.
Výrazná diferenciace v profesní struktuře a společenském rozvrstvení.