22. Specifika pedagogické a výukové komunikace

Neverbální komunikace:

• zpravidla je součástí komunikace verbální

• jde o sdělování:

• pohledy (řeč očí)

• výrazy obličeje (mimika)

• pohyby (kinetika)

• fyzickými postoji (konfigurací všech částí těla)

• gesty (gestika)

• dotykem (haptika)

• přiblížením či oddálením (proxemika)

• úpravou zevnějšku a prostředí

• na rozdíl od verbálních informací působí neverbální informace komplexně, výstižně a mobilně, učivo jimi zprostředkovávané si žáci většinou osvojují rychleji

• neverbální komunikace se vyznačují racionálností a úsporností vyjadřování, což se může uplatnit při opakování a procvičování učiva

• účinné je postihování základních jevů a vztahů pomocí schémat, grafů, znaků, symbolů apod.

• žáci by se měli od počátku školní docházky učit rozumět základům neverbálního obrazového jazyka a měli by postupně umět se samostatně orientovat v informacích

Komunikace jednáním, činem:

• v řešení konkrétních problémů, v činnosti, se projevují nejen vědomosti a dovednosti, ale především názory a postoje

• činy a jednání učitele jsou komplexní výpovědí o celkovém vzdělanostním obzoru učitele a o jeho vlastnostech morálních a lidských