5. Řízení školy

Sečteno a podtrženo, řízením rozumíme zvládání každodennosti a jejích nároků, s vedením školy souvisí otázka jejího rozvoje a směřování, a úkolem správy je dohled nad základním směřováním

školy, tedy na způsob, jakým je škola vedena a řízena.

Decentralizace

Vzdělávání v předešlých porevolučních letech probíhalo v proměnlivém sociálně - ekonomickém prostředí společnosti. Tato skutečnost se promítla i na formování vzdělávací politiky v České republice, rozvoji české vzdělávací soustavy i na školském prostředí všeobecně. S pádem totality se otevírá nový prostor a vznikají vhodnější podmínky pro rozvoj pedagogické teorie na principech demokracie a pluralismu (Jůva, 2007).

Jedná se o období ve vývoji vzdělávání, jež můžeme nazvat obdobím demokratizace a decentralizace (Decentralizace školství je progresivní trend ve školské politice. Znamená přesun pravomocí v oblasti správy, řízení a financování škol od centra (státních orgánů) k nižším složkám řízení (místním správám a školským zařízením). Podporuje autonomii škol v rozhodování, jejich iniciativu a pedagogickou tvořivost (Průcha, 2001, s. 37).. Za hlavní rysy demokratizace a decentralizace vzdělávání v základním školství můžeme považovat:

• Zánik státního monopolu na vzdělání umožnil vznik nestátních (soukromých a církevních) škol.

• Zrušení jednotných vzdělávacích programů pro základní školy vytvořilo určitý prostor pro tvorbu vlastních vzdělávacích programů a učebních osnov.

• Rozšíření studijní nabídky o nové druhy, typy škol a studijní obory.

• Podpora kreativity při zavádění nových metod a forem práce a vzniku alternativních učebnic.

• Odklon od pevně definovaných kvót počtu přijatých žáků na jednotlivé školy přinesl inovaci v nabídce škol přizpůsobené poptávce uchazečů.

• Změna modelu řízení škol, kdy z vysoce centralizovaného systému řízení došlo k postupné ekonomické, správní a pedagogické autonomii škol.

• Převod značné části rozhodovacích kompetencí z celostátní úrovně na školská zařízení.

• Substituce metod financování školství, z původní tzv. přírůstkové metody

konstrukce a rozpočtu na tzv. normativní metodou financování2.

• Aktivní účast České republiky na projektech Evropské Unie (MŠMT ČR, 2009).

Všechny tyto aspekty sehrály klíčovou roli při vzniku pluralitního vzdělávacího systému v naší zemi, jenž je dále podrobně ji charakterizován.

Nový školský zákon obsahuje řadu ustanovení umožňujících a prohlubujících demokratizaci vzdělávání a posilujících jeho evropský rozměr. Mimo jiné umožňuje větší zapojení veřejnosti do procesu tvorby vzdělávacích dokumentů České republiky, dále poskytuje širší práva a povinností účastníků vzdělávání i vně škol a školských zařízení a v neposlední řadě zakončil převod kompetencí ke zřizování škol a řízení školství na nižší úroveň řízení a tím současně rozšířil autonomii škol a školských zařízení. Zavádí školskou radu jako povinný orgán školy a také vlastní hodnocení škol.