5. Řízení školy

Evaluace a autoevaluace

Slova evaluace a hodnocení jsou v podstatě synonyma, v některých specifických oblastech jsou však mezi nimi drobné rozdíly. Konkrétně v oblasti školství se většinou hovoří o evaluaci školy, ale o hodnocení učebních výsledků žáků nebo žákova výkonu. Protože nás bude převážně zajímat škola jako celek, budeme používat pojem evaluace.

Druhy evaluace

Na evaluaci se lze dívat z různých úhlů pohledu. Nejprve se zmíníme o evaluaci z hlediska toho, kdo ji provádí (externí a interní), potom se krátce zastavíme u členění evaluace podle účelu, k jakému slouží (sumativní a formativní), a nakonec podle interpretace výsledků evaluace (normativní a kriteriální).

A. Z hlediska hodnotitele

Pro naši potřebu je důležité, kdo evaluaci provádí. Z tohoto hlediska můžeme rozlišovat evaluaci externí a interní.

Externí evaluaci provádí např. Česká školní inspekce nebo jiné subjekty, které do školy přicházejí zvenčí, nepodílejí se na jejím životě a zpravidla je jejich zájem pouze jednorázový. Externí evaluace má některé nesporné klady. Tím hlavním je nepochybně nezaujatost, jejímž důsledkem je objektivita při srovnávání škol mezi sebou navzájem, a její role je v této rovině nezastupitelná. Externí evaluace však trpí mnohými nedostatky a pro některé oblasti není příliš vhodná.

Interní evaluace školy, která je někdy také označována jako vnitřní evaluace nebo vlastní hodnocení školy, se nechá označit jedním slovem – autoevaluace. Jejími největšími výhodami jsou, že může být „ušitá na míru“ konkrétní škole, může být prováděna průběžně a její výsledky mohou pomáhat v první řadě rozvoji samotné školy. Na druhé straně mohou být výsledky autoevaluace interpretovány výběrově a účelově. Dostatečná míra objektivity je limitována poctivostí realizátorů i jejich schopnostmi.

B. Z hlediska účelu

Účelem sumativní evaluace je zachytit konečný stav výsledků, např. vysvědčení žáka nebo počet absolventů přijatých ke studiu na vysokou školu, aby se mohly výsledky porovnávat s jinými subjekty, např. žáky nebo středními odbornými školami. Oproti tomu účelem formativního hodnocení je poskytnout subjektu (žákovi či škole) zpětnou vazbu, aby se mohl dále zlepšovat. V praxi se tyto dva účely zpravidla vyskytují současně. Zda se jedná spíše o sumativní nebo formativní evaluaci lze rozhodnout podle toho, jaký účel převažuje.

C. Z hlediska interpretace výsledků

Výsledky hodnocených subjektů (žáků nebo škol) můžeme porovnat mezi sebou, pak se jedná o normativní evaluaci. Příkladem takové evaluace může být, když při tělocviku učitel nechá běžet celou skupinu 1500 m a klasifikuje tak, že první pětice v cíli dostane jedničku, druhá dvojku atd. Pojem normativní nesouvisí s pojmem norma jako standard (např. ČSN – česká státní norma), nýbrž je odvozen od tzv. normálního rozložení populace. To bývá nejčastěji znázorněno tzv. Gaussovou křivkou, která má tvar podobný obrysu klobouku – buřinky. Podle této křivky lze do jisté míry předpokládat výskyt jevů v