430115-Sikora_Daniel-Daniel_Sikora_Ukol_1_-_POJETI_ZAKA

úspěch? Je to opravdu jen škola nebo snad rodiče či jiní aktéři rodiny či rodina celá, nebo 

snad sousedé..? Podle mě je žák dostatečně úspěšný asi hlavně, když dokáže sám sebe 

hodnotit přiměřeně kladně. Jsou žáci, kteří mají několik papírů na to, že jsou úspěšní či nadaní 

v kdečem, přitom stále mají potřebu si něco dokazovat, byť někteří prostě jen proto, že ví, že 

úspěšní opravdu jsou a chtějí být prostě lepší, to sice mnohdy nevím proč, ale může být. Jsou 

však i žáci, kteří se snaží jsou v určitých věcech už tak šikovní, ale stále se snaží být lepší, 

avšak stále se jako úspěšní necítí. – Možná toto právě může být částečně i můj případ. 

Nicméně podle mě úspěšnost záleží ne jen na vědomostech a dovednostech, ale i na celkovém 

chování, charakteru. Je člověk úspěšný, když má skvělé dovednosti v nějakých školních 

předmětech, ale přitom se chová zle, sobecky a nebo páchá nějaké skryté zlo? A co když je 

člověk chytrý, hodný, ale má problém s kultivovaností v chování, ale má dobré srdce?- Lze i 

toto považovat jako úspěšnost a oceňovat to? Ne vždy je tedy výraz „úspěšný“ jasný a ne 

vždy jde úspěšnost vidět. 

Svůj vztah a přístup k žákovi jsem již v podstatě popisoval v rámci první otázky. Byť to 

klidně někdy aji může někdy vypadat, žáka se snažím brát jako lidskou plnohodnotnou 

osobnost, jež je jakousi složitou biologickou, sociálně-kulturní i psychologicko-emociální 

individuální, zcela jedinečnou bytostí. Jestliže učitelství beru jako jakési své životní poslání, 

obnášelo by, aby bylo mou snahou tyto jedinečné bytosti rozvíjet nejlépe po všech stránkách