SZ6000-uvod-do-pedagogiky-a-psychologie-obecny-zaklad

Vůle z hlediska psychologie

Charakteristiky vůle:

1. - záměrné a cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle;

   - schopnost rozhodnout se pro určitý cíl (vnitřní energie);

   1. - je vlastní jen člověku a umožňuje regulaci chování (člověk je schopen své úsilí reflektovat na rozdíl od zvířat);

   - prostřednictvím regulovaného chování se jedinec zaměřuje na realizaci vytyčeného cíle;

   - ve vůli se aktivně uplatňuje „já“; subjekt se prožívá jako zdroj svého chtění, jako aktivně jednající bytost usilující o dosažení konkrétního cíle.

Vůle je:

= dispozice k autoregulaci, která se projevuje vědomým sebeovládáním a vědomým

sebeprosazováním (úmyslným jednáním);

= jednotící složka osobnosti.

Volní jednání

• je projevem vůle.

Každé volní jednání je cílevědomé jednání (vědomé a úmyslné), směřující k dosažení stanovených cílů.

Fáze volního jednání:

1. - uvědomění si potřeby (motivu) a promýšlení cíle;

   - konkretizace cíle volního jednání pomocí rozhodování (zvažování, boj motivů) + překonávání překážek;

   - realizace rozhodnutí – > dosahování cílů.

Proces volního jednání je ovlivňován volními vlastnostmi osobnosti:rozhodnost, vytrvalost, rozvážnost, sebeovládání, zásadovost, houževnatost, svědomitost…

Tyto vlastnosti obecně vyjadřují schopnost sebekontroly, která se projevuje:

1. - v potlačování nežádoucích tendencí;

   - v úsilí při překonávání překážek a při dosahování časově vzdálených cílů i při vytyčování těchto cílů.

Vůle z historického pohledu

Platon a Aristoteles – rozlišují smyslovou žádost (spojena s pudy) a vůli; u zvířat se projevuje spíše smyslová žádost, která je u člověka ovládána vůlí.

Akvinský – vůle je ovládána myšlením

×

Descartes – vůle ovládá myšlení

Wundt – chápe vůli jako základní duševní funkci a spojuje ji s afekty; oddělování intelektuálního chtění a citových sklonů považuje za nesmyslné.

Kant – člověk jako přírodní bytost determinován, ale jako bytost mravní je svobodný; má možnost rozhodovat se mezi dobrem a zlem (vůle - rozumové chtění).

Freud – nemá smysl uvažovat o vůli, vše ovládáno pudy…?

Behaviorismus – ve formuli S-R pro vůli příliš místa nezbývalo…

Frankl – staví proti sobě svobodu (zahrnuje možnosti a volby, tedy vůli) a osudovost: biologický osud (vrozené, dané podmínky), psychologický osud (výchova), sociologický osud (národnost). Člověk odkrývá svobodu tím, že volí možnosti a nese za ně zodpovědnost. Není svobodný od podmínek, ale může k nim svobodně zaujmout postoj. Tím odkrývá a nachází smysl v každém okamžiku lidského bytí = vůle ke smyslu.

Vůle - fáze rozhodování

Volní akt je založen na rozhodnutí, jemuž předchází proces rozhodování, tedy volby cílů a prostředků.