SOCIOLOGIE - odpovědi na otázky ze seminářů (doc.Urbanová)

-

Společenská solidarita a dělba práce  

a) dělba moci  

-

za její příčinu považoval růst obyvatelstva, který podmiňuje 
intenzitu sociálního života, za těchto podmínek je dělba práce 
jeiný prostředek, která danou společnost udrží a umožní její 
rozvoj. 

b) sociální solidarita 

-

Popisuje dva druhy společností a jím odpovídající typy solidarity: 

-

Mechanická solidarita: solidarita vládnoucí v nerozvinutých 
archaických společnostech. Solidarita je zde určována shodou a 
podobností individuí, které ji tvoří, totožností společenských 
funkcí, nerozvinutost individuálních rysů. Existuje represivní 
právo, ve kterém je vyjádřena síla kolektivního vědomí a jehož 
úkolem je přísně trestat jedince, kteří zákon či zvyk porušili. 

-

Organická solidarita: rozvinutá v rozvinuté společnosti. Každé 
individuum plní v rámci dělby práce určitou funkci a tím připomíná 
organismus s jeho orgány. Restituční právo, jehož funkcí je 
obnovení dřívějšího stavu věci, návrat narušených vztahů do 
normy. 

/ 

-

zabýval se​ sebevraždou​ (rozčlenil ji na ​egoistickou​ - nedbání společenských ideálů, což 
vede k osamovení/​anomickou​ - částečná dezorientace ve společnosti/​altruistická​ - z 
oddanosti ke společnosti). Na základě empirických poznatků využíval generalizaci, např.: 
Sebevražednost je vyšší v létě než zimě, muži vykazují vyšší stupeň sebevražednosti ne 
ženy, protestanti prokazují vyšší míru sebevražendosti, … 

-

vliv na: Henry Lévy Bruhl, Georges Gurvitch, ... 

● Eugen Ehrlich (1862 - 1922) 

-

rakouský profesor, bývá považován za zakladatele a hlavního představitele 
evropského sociologického hnutí v právu. V literatuře bývá považován za 
zakladatele sociologie práva 

-

dílo: O mezerách v právu 

-

zastáncem tzv. teorie uznání 

-

odděluje právo od státu a právo nevidí v abstraktní normě, ale v konkrétní normě, 
která není závislá na státu a vyplývá z konkrétního společenského jevu. “Těžiště 
právního vývoje není ani v zákonodárství ani v judikatuře, ale v samotné 
společnosti.” 

-

zavádí pojem živé právo - jde mu o to zkoumat skutečně aplikovatelné právo, 
požaduje uplatňování prostředků empirického výzkumu, dotazníkové šetření, 
rozhovory, ... 

-

 rozlišuje tři druhy práva 

a) Společenské právo 

-

pravidla platná v různých společenských skupinách 

-

můžeme nazvat i právem organizačním 

-

člověk jedná podle pravidel, protože ho k tomu nutí společenské 
souvislosti, společenský nátlak je silnější než státní sankce