Zkouška - shrnutí na 58 stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
systému se nazývají sociální hodnoty) individuální x skupinové x sociální
- ustalují se a hierarchizují se v každém sociálním útvaru z hlediska jeho potřeb, zájmů a cílů
- struktura hodnot podává svědectví o své době (např. na prvním místě v Americe je dosažení úspěchu)
• souhrn hodnot = hodnotový systém: v jednotlivých strukturách se liší v obsahu, vertikálním uspořádání,
v míře shody v sociálním útvaru (v časovém okamžiku)
• dynamika hodnot - svět hodnot není stabilní – aktuální žebříček hodnot x dlouhodobá hodnotová
orientace (hodnotové vědomí = hodnotový systém), prováděny výzkumy hodnotového systému lidí
základní hodnotové orientace (Pardone - 5 dilemat orientace)
1. afektivita či afektivní neutralita
bezprostřední uspokojení (bez ohledu na existující normy) x ohled na další činnost
2. univerzalismus či partikularismus: se všemi dle stejných měřítek x na různé lidi různá měřítka
3. askripce nebo výkon: pohled na druhé - kým jsou x jaký podali výkon
4. globálnost nebo specifičnost: celistvě či jen některý aspekt
5. orientace na sebe nebo na kolektiv: soukromé nebo společné zájmy a cíle
• pospolitost (pravá, víra, sousedství) x společnost - umělá, mechanická, kalkulující
Mertonovy nezamýšlené důsledky
- zkoumá protiklad mezi záměry, cíly sociálního jednání a jeho důsledky
(analyzuje zavedení prohibice v USA, jehož latentní funkcí byl vzrůst organizované zločinnosti);
zabývá se také problémem dodatečné racionalizace důsledků jednání původně nezamýšlených
(jezdec, který spadne z koně říká, že chtěl stejně seskočit)
- dostatek informací sám nezaručuje odbourání účinků, protože poznání v oblasti sociálních věd má
pravděpodobnostní povahu (neodhalíme každou jednotlivost), v praxi člověk jedná dle vlastních názorů, ne
dle vědy a nemá ani dostatek času na analýzu možných důsledků svého jednání, řeší, zda může být tento
důsledek přičítán subjektu - „kauzální imputace“
- omyly vznikají, protože předpokládáme, že 1) co fungovalo v minulosti bude fungovat zase