Zkouška Sociologie práva

ZÁKLADNÍ ČINITELÉ ENKULTURACE

• Rodina

  • nezastupitelná

  • několik typů rodičovské výchovy

    • autoritářská (poslušnost)

    • autoritativní (dodržování pravidel, ale možnost vyjádření)

    • permisivní (volnost)

  • =oba krajní typy vedou k egoismu, lpění na rodičích, nekooperativnosti

• Vrstevníci

  • člověk se stává kooperativním a hravým, anticipující socializace – učím se budoucím rolím

• Škola

  • neosobní instituce určená k socializaci, hodnoceno chování a studijní výkon

• Práce

  • vliv spolupracovníků i samotné práce

• Masmédia

  • velký vliv, hlavně televize (popř. tisk)

STÁDIA SOCIALIZACE (3 vývojové úrovně, které se dělí na dva kvalitativní stupně)

1. Předkonvenční úroveň

• jedinec nezakládá své chování na právních a morálních normách a na ohledu k jiným osobám

• nevnímá normy jako sociální konvence

1. 1. stadium - snaha vyhnout se potrestání nebo získat odměnu

2. 2. stadium – jednání k uspokojení vlastních potřeb, mezilidské vztahy má jako vztahy tržní

1. Konvenční úroveň

• dodržování konvenčního řádu a toho, co očekávají druzí

1. 3. stadium – veden vysokou mírou konformity, vnímá souhlas okolí, správné je to, co se líbí ostatním

2. 4. stadium – orientace na právo a pořádek, správné je konat svou povinnost, respektovat autoritu

1. Postkonvenční úroveň

• jedinec zakládá chování na hodnotách a principech, které jsou platné a použitelné nezávisle na autoritě

1. 5. stadium – orientace na zákonné chování a sociální úmluvy, hledáme vlastní konsensus s druhými

2. 6. stadium – orientace na všeobecné etické principy, jsou důležitější než právo

• probíhá postupně, stadia nelze přeskočit, ale lze se zastavit na určité úrovni

AKULTURACE

• osvojování si jiné, cizí kultury na mikro, mezi i makrosociální úrovni

• fáze:

1. konfrontace (poznávání kladů a záporů)

2. akceptování některých cizích prvků

3. přijetí těchto prvků

4. souběžná modifikace vlastního kulturního systému

5. akulturací reakce (odmítání cizích vlivů nebo vítání inovace)

• výsledkem může být i deintegrace a ztráta kulturní identity

__________________________________________________________________________________________________

1. Globalizace

• abstraktní fenomén zahrnující různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni

• nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují (bez ohledu na geografickou vzdálenost);

• nové vzdálenosti jsou určeny rychlostí přenosu informací a jsou přímým důsledkem úrovně zapojení míst od systému globální ekonomiky

• díky těmto rozdílům mohou mít podobné procesy v různých částech světa velmi rozdílné důsledky

Globalizace v obchodu

• základním impulsem pro zahájení globalizace = revoluce v dopravě (polovina 20. století)

• rychlejší silniční, letecká, železniční i lodní doprava => možnost uzavírat smlouvy nejen s lokálními, ale i vzdálenými partnery

• průkopníkem globalizace = USA (místní společnosti expandovaly v 60. letech na evropské trhy)

• Došlo k tomu, že Američané se museli částečně přizpůsobit vkusu evropského zákazníka; zároveň ten se, ale stykem s jinou kulturou a způsobem výroby a prodeje také změnil. Tuto výměnu někteří lidé označili jako přínos, někteří, převážně nacionalisté, se s tím ale nikdy nesmířili.

• do globalizace se ale zapojily i další země; později v 70. letech, když nastal prudký rozvoj japonské ekonomiky a zboží zde vyráběné se rozšířilo do všech zemí

• v USA a Evropě byla následkem konkurenčního boje odepsána, nebo výrazně zredukována celá odvětví průmyslu, jejich místo zaujaly japonské firmy s japonským způsobem výroby

• tyto procesy pokračovaly dále i v 80. a 90. letech a probíhají i nadále