Zkouška Sociologie práva

Experimentální – dochází k záměrnému a plánovanému vyvolání zkoumaného procesu a měření podmínek, za nichž jev probíhá; je nutná znalost podmínek, které mohou na jev působit

• Laboratorní experiment

• Terénní experiment

Typologická (= srovnávací) – základem zkoumání a poznání proměnlivost společenského jevu je vystižení jeho vztahů k jiným společenským jevům

Historická – postihuje obvykle kratší časový úsek než historická metoda, která se používá pro teoretická studia; úzce souvisí s longitudiálním (= dlouhodobým) výzkumem

• Panelová výzkum = reprezentativní šetření, ve kterém jsou ve více či méně pravidelných intervalech respondenti dotazováni (panel = stálý soubor respondentů)

  • Skupina respondentů je vždy tatáž; skupina musí představovat průřez populace (z hlediska věku, pohlaví, vzdělání, …)

Procedura Spolehlivost Adekvátnost Reprezentativnost Statistická vyčerpávající xx x xxx výběrová xxx xx xxx Experimentální xx xxx x Monografická xx-xxx xx x Historická x xx x Typologická xx xxx xx

x= slabé

xx= střední

xxx= silné

TECHNIKY SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU

„souhrn speciálních postupu na efektivní využívání některé procedury, je to způsob sběru empirických dat“

Pro vysvětlení: Technikami rozumíme konkrétní formy či způsoby, jakými můžeme získávat informace.

POUŽITÍ TECHNIKY:

• musí být adekvátní požadavkům spolehlivosti a platnosti konkrétního sociologického výzkumu

• to, kterou techniku zvolíme, závisí na:

  • předmětu výzkumu (na tom, co zkoumáme), konkrétněji na otázkách a hypotézách, které máme

  • další činitelé:

    • čas

    • prostředky, které máme k dispozici

    • zkušenost výzkumného kolektivu apod.

DRUHY TECHNIK:

1. Pozorování

2. Technika rozhovoru (interview)

3. Dotazník

4. Anketa

5. Experiment

6. Studium dokumentů

• každá technika má výhody a nevýhody (je svým způsobem jednostranná)

• doporučuje se kombinovat současně několik techniky tím eliminujeme jednostrannosti technik

POZOROVÁNÍ

• výzkumná technika, kterou získáváme poznatky o okolním světě pomocí smyslových orgánů

• je to záměrná činnost, při které získáváme víceméně objektivní závěry ke zkoumanému předmětu

• pro objektivní závěry se pozorovatel musí osvobodit od jakýchkoli vztahů (sociálních, rasových, náboženských apod.)

• pozorování má zpravidla roli doplňující techniky

• DRUHY POZOROVÁNÍ:

  • nepřímé pozorování – nejsme přímo u toho, co pozorujeme, poznáváme v podobě hmotných pramenů

  • přímé pozorování – pozorovatel je přímo u toho, co pozoruje

• DALŠÍ DRUHY POZOROVÁNÍ:

  • Naivní (neúmyslné) X Vědecké (Záměrné)

  • Neřízené (Nevíme, co se bude dít) X Řízené (Víme, jak budeme pozorovat)

  • Nezúčastněné (pohled zvenčí) X Zúčastněné (utajené, neutajené)

  • Terénní X Laboratorní

  • a další.

• PROBLÉMY, které mohou nastat při pozorování:

  • počet pozorovaných – poté se zvyšuje obtížnost pozorování