Zkouška Sociologie práva

Pozn: např. při výzkumu v USA v 60. letech jen 16% respondentů vědělo o tom, že pokus o sebevraždu již není trestný

• závisí na pohlaví (muži více), věku (v produktivním věku více než důchodci a mladí), vzdělání, společenské angažovanosti, velikosti místa bydliště (město více)

• vyšší úroveň znalostí je obvyklá u těch otázek, kde se promítá i vliv jiných norem, obzvláště morálních

• má instrumentální charakter, umožňuje lepší přizpůsobení se sociálním strukturám

• neznalost práva se neomlouvá (= ignoratia iuris neminen excusat), to ale vede k větší závislost na úřednících a možnému tlaku těch, kdo právo znají (lze vycházet jen z přiměřené znalosti)

__________________________________________________________________________________________________

1. Mínění o právu

• vyjadřuje:

1) racionálně i emocionálně hodnotící pohled v podobě názorů (mínění v užším slova smyslu)

2) postojů k právu - pr. vědomi de lege ferenda

• hodnotící pohled na právo - termín veřejné mínění označuje aktivizovanou a prosazující se součást mínění o právu, která působí i jako neformální sankce; vyvolává tlak na dodržování, tvorbu práva (ekologické organizace) i aplikaci (přísnější nebo mírnější postih)

• hodnotící soudy o právu zahrnují tyto objekty hodnocení: positivní právo, právní jednání právních subjektů (dodržování, ignorování), činnost právních institucí, představy o žádoucí úpravě, představy o trestnosti a míře postihu určitého jednání

• mínění je na rozdíl od postojů k právu situační, neodráží postoje přímo, hodnotitel musí mít instrumentální nástroje

• jsou sociálně naučenou dlouhodobou tendencí právního subjektu reagovat určitým ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na požadavky právní normy a vytvořenou právní situaci, lze je měřit na kladné až negativní, podoba s Gaussovou křivkou; postoje na okrajích jsou méně časté, zato intenzivnější.

• škála:

  • právní étos

    • vyjadřuje vnitřní akceptaci právní normy a představou o správné, slušné normě;

    • důvěra v právní systém, aparát, „právo je vnitřně akceptovaná norma a hodnota“

  • legalismus

    • formální uznání existence a nutnosti právního řádu,respektování zákonodárce, „právo je nutný základ sociálního pořádku“

  • právní konformismus

    • jedinec dodržuje normu, protože ji dodržuje i sociální prostředí kolem něj;

    • obsahové hledisko, stejně jako u předchozích, ustupuje do pozadí;

    • existuje vnitřní (ale ne jako autonomní názor, jen důsledek tlaku) a vnější,

    • „právo jako výraz konformity s právně loajálním prostředím“

  • právní pragmatismus

    • utilitaristický postoj; bez zábran k obcházení práva,

    • „právo je instrument k dosazeni vlastních cílů legálními postupy“

  • oportunismus

    • v případě dostatečných výhod ochota k drobnému porušování práva a nesení případných sankcí, „ právo je třeba využít k maximalizaci osobního prospěchu“