dějiny - výcuc

- vytvoření úřadu stratégů

- zavedení ostrakismu – střepinového soudu – možnost poslat na 10 let do vyhnanství člověka nebezpečného demokracii

Sparta

- obyvatelstvo: plnoprávní Sparťané, héiloti a perioikové

- půda rozdělena na rovné díly – kléry

- státní zřízení se skládalo z institucí: 2 králové, 5 eforů (1 rok), genésiá, apellá

- právní památky:

• právo bylo obyčejové

• nová ustanovení zajišťující svobodné disponování s majetkem a rozvoj soukromého vlastnictví

• Lykurgova ústava

• Gortýnské zákony

Řím

- 510 př.n.l. - vyhnání posledního etruského krále Tarquinia Superba → republika (res publica – věc veřejná)

- boj o moc mezi patriciji a plebeji – plebejové si vynutili ustanovení funkce tribuna lidu (tribun plebis) s pravomocemi: ius auxilii (právo pomoci plebejům postiženým svévolným jednáním patricijů), ius intercessionis (možnost negovat rozhodnutí orgánu státu)

- shromáždění (comitia), senát (vydával usnesení senatus consultum), magistratury

- právní památky:

• 450 př.n.l. - Lex duodecim tabularum/Zákon dvanácti desek – nejstarší kodifikace římského obyčejového práva, ius civile

• interpretace

• ius honorarium – právo mětského praetora (praetor urbanus), edikty, praetor musí dbát na aequitas, spory rozsuzoval nejdříve dle legisakčního procesu, později dle formulového a mimořádného

• ius gentium – právo cizineckého praetora (praetor peregrini)

• zákony přijímány na comitiích, návrh nového zákona zveřejněn s datem konání sněmu (promulgatio legis)

- 367 př.n.l. - vytvořen úřad městského praetora

- 242 př.n.l. – vytvořen úřad cizineckého praetora

2. Charakteristické znaky práva v období starověku

- nepsané a obyčejové

- blízko k sobě měly právo a morálka, opíraly se o přesvědčení lidí o správnosti určitého chování

- právo je chápáno jako výtvor bohů (stejně jako stát)

- normy velmi kazuistické – zákonodárce popisuje jednotlivé případy

- při dokazování viny se často spoléhalo na ordály, kde měl o vině či nevině rozhodnout bůh → boží znamení

3. Charakteristika vývojových etap středověkého státu

- středověk se vymezuje od zániku Západořímské říše r. 476 n.l., konec není přesně vymezení

- středověká společnost byla agrární – společenské postavení se odvíjelo především od vztahu k půdě

A) Raně středověké (patrimoniální) státy

- v západní Evropě vznikají státy v 1. pol. 1. tisíciletí n.l.

- centralizované monarchie s nerozvinutou sociální strukturou

- z vojenských družin a církevních hodnostářů se vyvinula světská a duchovní šlechta

- panovníci považovali stát za svůj majetek, má veškerou moc (soudní, zákonodárnou i výkonnou)

- panovnická hodnost se nejdřív dědila dle principu seniorátu (stařešinského řádu), později nahrazeno právem primogenitury (zaručuje nástupnictví nejstaršímu panovníkovi)