dějiny - výcuc

B) Státy rozvitého středověku

- agrární charakter

- panovník postoupil většinu půdy ve formě beneficií a pak lén – feudalismus

- oslabení centrální moci

- intenzivní zakládání měst

C) Státy v době pozdního středověku (stavovské monarchie)

- stát jako samostatná právnická osoba

- nositelem suverenity je panovník a stavovský reprezentativní orgán (parlament, generální stavy)

- právo branného odporu

- právní partikularismus

4. Charakteristika práva v období středověku

- prvek faktické moci

- zpočátku nebylo psané

- právní partikularismus – nejednotnost práva, tj. roztříštěnost

• teritoriální

- nejednotnost právního řádu v závislosti na území

- vznikl v důsledku existence právních obyčejů různých kmenů

• stavovský

- určité vrstvy obyvatelstva se řídí různým právem – městské, zemské, kanonické právo

- vznik lze spojit s ekonomickou a politickou diferenciací společnosti

- princip personality práva – člověk si „nesl své právo s sebou“

- panovníci se snažili o sjednocení práva, vydávali NPA pro veškeré obyvatelstvo

- prameny práva:

• obyčejové právo

• právo zachycené v NPA

• právo vzešlé z rozhodování soudů → soudcovská tvorba práva

5. Charakteristické rysy států raného středověku

- germánské říše raného středověku byly monarchiemi

- panovníci považovali území státu za své vlastnictví → patrimoniální pojetí státu

- panovnická hodnost se dědila dle principu seniorátu (stařešinského řádu) či primogenitury (nástupnictví nejstaršího)

- z gardy germánských náčelníků se vyvinula panovníkova družina

- závažné problémy celé říše se řešily na lidových shromážděních

- vznik úředníků – řešili potřeby každodenního života

- systém tzv. hradní správy

- území nebylo příliš stabilizované

Franská říše

- zakladatelem Chlodvík (rod Merovejců)

- přechod moci a politického vlivu na dvorské úředníky = majordomy

- Karel Veliký – r. 800 převzal titul imperátor – císař, čímž se stal legitimním nástupcem římských císařů

- ordinatio imperii/nařízení o dělení říše (r. 817)

- verdunská smlouva (r. 843) – rozdělení říše na 3 části

- 9. století – rozpad Franské říše na východ (Německo) a západ (Francie)

Byzantská říše

- navazuje na tradici východořímské říše

- caesaropapismus – císař je zároveň hlavou církve

- Justinián I. - kodifikoval římské právo → Corpus iuris civilis

- destabilizace – splynutí vojenské a civilní správy

- 11. stol. - velké schizma – rozdělení církve na 2 větve: pravoslavná a katolická

- 1453 – dobytí Konstantinopole Turky

Osmanská říše

- vládci emírové

6. Vztah státu a církve ve středověku

- r. 313 – edikt milánský – císař Konstantin zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími

- r. 325 – nicejské vyznání víry – formulace základní křesťanské věrouky