Kabrhel OPD

Úvodní titul měl pouhých 6 článků a pojednával o věcné a osobní působnosti zákoníku či 

nepřípustnosti retroaktivity. 

První kniha (O osobách – čl. 7 - 515) – převážně normy rodinného práva. Koncepce 

rodinného práva byla založena na otcovské autoritě, manželka se ocitla v podřadném postavení, 
její majetek spravoval manžel. Možnost rozvodu byla za přísných podmínek. 

Druhá kniha (O majetku a různých druzích vlastnictví – čl. 516 - 710) pojednává o vlastnictví 

a věcných právech k věci cizí. Revoluční ideje svobody vlastnictví se odrazily do jeho nového 
chápání – trvalosti nabytých práv a jeho omezení pouze zákonem.  

Třetí kniha (O různých způsobech nabývání vlastnictví – čl. 711 - 2281) obsahovala normy 

dědického a závazkového práva. Zde se nechal Napoleon inspirovat římským právem, důraz byl 
kladen na respektování zůstavitelovy vůle, ten však mohl disponovat pouze omezenou částí (tzv. 
dispoziční podíl). 

Charakteristickými znaky CC jsou jasnost, přesnost a obecnost, čímž definitivně odsouvá 

do pozadí starou kazuistickou metodu. Obecné chápání zákoníku pak umožnilo soudcům právo 
v něm obsažené „doplňovat“ vlastním uvážením a nikoli ho pouze mechanicky interpretovat – 
odraz přirozeného práva. Zákoník dále vymezil tři základní svobody – osobní, vlastnickou a 
smluvní. Definitivně došlo z překonání feudálních přežitků a zakotvení rovnosti před zákonem 
či nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. 

CC byl taktéž inspirací ostatním zemím světa (např. Belgie, Itálie či Španělsko). Aplikován 

byl také v bývalých koloniích či zemích Latinské Ameriky (Bolívie – 1830, Kostarika – 1841). 
Jemu podobné zákoníky byly přijaty např. v Rumunsku (1863) či Portugalsku (1867). Quebec CC 
přijal v roce 1865. 
 

Miloslav Kabrhel 

OPD - zkouška 

29

otázka č. 26 - pojetí a základní rysy přirozenoprávních kodifikací 

pozn.: obsahově se to prolíná s otázkami 19 a 20, u zkoušky bych se pokusil to nějak zamíchat