OPD krátké otázky vypracované

1. Prameny práva v Římě (republika)

- a) zákon 12 desek, b) pontifikální (kněží) jurisprudence – interpretace práva, c) komiciální legislativa, d) ius honorarium – praetor urbanus – praetorské edikty, d) ius gentium (právo národů) – jurisdikce s cizinci, g) ius naturale – přirozené právo

1. Do kterého období spadají zákony XII. desek

- 5. století př. n. l. – první a po dlouhou dobu jediná kodifikace římského práva, vytesány na kamenné desky a vystaveny na fóru

Kdy přestal platit Zákon 12 desek; byly zničeny za galských vpádů v roce 387 př. n. l., vydány jako reakce ne plebejské secese, zákony paltí pro plebejce i patricije

1. Ius honorarium

- úřednické právo, zaváděné do praxe soudními magistráty, především praetorem, ale též kurulskými aedily a místodržícími v provinciích

1. Ius civil

- občanské právo, tradiční národní ŘP odvozené ze zákona, opírající se o mravy předků, pontifikální interpretace a komiciální zákony v Římě za republiky. Jedná se o veřejné právo. Zákon měl 3 části – praescriptio – datum přijetí, rogátor atd., rogatio – text zákona, sanctio – stanovení sankce za porušení zákona

1. Ius gentium

- právo všem lidem a všem národům společné

1. Prameny práva v Římě (císařství)

- období principátu: a) císařské konstituce (Constitutiones principum) – leges, patří sem Edicta, Mandata, Decreta, Rescripta, b) Senatusconsulta, c) Klasická jurisprudence

- období dominátu: a) nařízení císaře – leges generales, b) kodifikace – úpadek práva: Codex Theodosianus, Citační zákon Konstantinův (321), Citační zákon Theodosia II. a Valentina III. (426) – nejvýznamnější právníci (Senát mrtvých) – Papianius, Paulus, Ulpianus, Modestinus, Gaius

1. Císařský byrokratický aparát za principátu

- placení, jmenovaní, osobně závislí úředníci; a) císařská rada (politika a hospodářství), b) císařská garda – ochranný sbor principáta a osádka města Říma

1. Správa provincií

- císařské provincie – císař prostřednictvím procuratores, ostatní spravoval senát pomocí proconsules

1. Diokleciánovy reformy

- přelom 3. a 4. století, rozdělení říše na čtyři správní oblasti – 4 spoluvládci tetrarchie – základy rozdělení říše na Západo a Východořímskou; reforma administrativy – centralizovaná a hierarchizovaná, správní členění země – prefektura, diecéze, provincie

1. Milánský edikt

- úmluva mezi císaři Konstantinem Velikým a Licinem roku 313, potvrzující křesťanství jako tolerované náboženství v Římské říši; přenesení centra křesťanství do Byzantionu (Konstantinopole). V roce 320 už státním náboženstvím, 380- výlučné nábož.

1. Rozpad Říma

- roku 395, rozpad na Východořímskou a Západořímskou říši, Theodocius I. – rozdělil vládu mezi své dva syny; roku 476 sesazení Romula Augustula – zánik Západořímské říše