OPD krátké otázky vypracované
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Vztah církve a státu v rané feudální východní Evropě
- caesaropapismus – panovník má v rukou moc světskou i duchovní
Vztah státu a církve po reformách
- od dob reforem jsou ve vztahu mezi církví a státem dva směry – a) katolický, představovaný mezinárodní organizací, 2) evangelický, představovaný principem teritoriality církevních organizací – korporace státu úplně podřízené
Pseudoisidorská sbírka (Collectio Pseudoisidoriana)
- 846-852, podvrh středověku, má dokázat, že světská moc byla podřízena moci církevní, a že římský biskup požíval v církvi odedávna privilegované postavení
Wormský konkordát
- 1122 – smlouva (mezi císařem Jindřichem V. a papežem Kalixtem II.) – ukončil spor o investituru. Porážka světské moci. Biskupy jmenuje papež, ale v Německu tuto pravomoc propůjčuje králi.
Kdo vydal bulu Unam Sanctam
- 1302 – papež Bonifác VIII. Říká „Jak je jeden Bůh, jedna víra, jedna církev, tak je jedna moc v rukou římského papeže“ Pokračuje teorie 2 mečů a ke konci se uvádí „Prohlašujeme lidské stvoření, že podřízenost římskému papeži je nezbytnou podmínkou pro spasení“
Dictatus Papae(1075)
- dokument Řehoře VII – bezvýhradná pravomoc papeže v záležitostech církve, přisvojil si právo sesazovat císaře, osvobozovat poddané od přísahy věrnosti hříšných vladařů.
Konstantinova donace
- padělaný edikt vystavený údajně císařem Konstantinem. Zaručuje papeži Silvestru I. a jeho nástupcům nadvládu nad Římem, Itálií a celou Západořímskou říší. Dokument tak potvrzuje nárok katolické církve na území a postavení papeže je srovnatelné s postavením císaře
Corpus Iuris Canonici
- hl. pramen kanonického práva až do roku 1917. Soubor 6 velkých sbírek práva, které vznikly mezi lety 1140-1500. Vydané Řehořem XIII. V roce 1580. Decret Gratiani, Liber Extra, Liber sextus, Clementiae, Extravagance papeže Jana XXII. , extravagance běžné. Roku 1917 nahrazeny Codex Iuris canonici.
Galikanismus
- menší vliv papeže na vnitřní poměry církve ve Francii než v jiných zemích (bylo konstatováno zvláštní bulou VIII. roku 1302) – dokončen boj o investituru
Gortýnské zákony na Krétě
- zákoník z doby zákonodárců – pol. 7. až 6. st. př. n. l. – jeden z nejstarších dokumentů otrokářského práva, upravuje se v něm právo dědické, rodinné, majetkové atd.
Typy vlád v Řecku
- a) otrokářská demokracie – vláda všech širokých vrstev svobodného obyvatelstva, svrchovaná moc náležela lidovému shromáždění všech plnoprávných občanů (Athény), 2) otrokářská oligarchie (aristokracie) – vládou nejzámožnějších otrokářů, kteří ovládly stát prostřednictvím rady (Sparta)
Organizace státu ve Spartě
- vláda vojenské aristokracie, dva králové, titul doživotní a dědičný, Eforové – dohlížitelé v počtu pěti, byli nejmocnější ve státě, veleni na 1 rok, Gerúsiá – rada starších, rada 28 občanů, nejméně 60-tiletých, legislativní i zákonodárná moc, společně s efory moc správní, Apellá – lidové shromáždění – z občanů alespoň 30-tiletých, plnoprávných a „rovných“, neměli právo iniciativy, volební, rozhodování o nástupnictví krále, otázky války a míru atd.