OPD krátké otázky vypracované
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ústavní organizace Římské republiky
- lidová shromáždění (comitia centuriata, tributa, plebis tributa), senát, magistratury – volení úředníci:
- cum imperio – 1) konzulát – dvojice nejvyšších úředníků, 2) praetor – jurisdikce, při nástupu do funkce vydával edikt – obsahoval pravidla jejich rozhodování
- cum potestate – nižší nařizovací pravomoc, 1) censor, 2) kvestura – finance, 3) edilita – čtyřčlenné kolegium
Co byla Comitia centuria a na jakém principu byla založena
- podle reformy organizace společnosti připsané králi Serviu Tulliovi byla společnost rozdělena do 6 tříd + jezdci, které byly rozděleny na menší jednotky (centurie), jejichž počet nezávisel na množství obyvatel v dané třídě – nejméně početné třídy (nejmajetnější) měly nejvíce centurií. Centurie byly jednotkou vojenskou, daňovou a politikou – hlasovací jednotka na lidovém shromáždění nového typu – comitia centuriata (193 centurií). Byly organizována na timokratickém základě (jezdci + I. třída měly společně 98 centurií – nadpoloviční většina) (I. třída – 80 centurií, II. – 20 centurií, III. – 20 centurií, IV. – 20 centurií, V. – 30 centurií, VI. – 5 centurií, jezdci – 18 centurií)
Jakou funkci měl senát v Římě v zákonodárném procesu
- senát vydával usnesení (senatus consultum). Tyto usnesení neměly sílu zákona, protože senát za republiky neměl zákonodárnou pravomoc. Potvrzoval usnesení lidového shromáždění. úkolem senátu bylo vykládat zákony, rušit ty, které byly přijaty jinou cestou a povoloval výjimky ze zákona. Stát byl správcem financí a rozhodujícím hospodářským orgánem
Princip volby magistrátů ve starověkém Římě
- dočasnost (annuita), kolegialita, bezplatnost, odpovědnost, ius intercessionis – maření opatření kolegů (právo veta)
Funkce cenzorů v Římě
- jmenovali členy senátu a měli právo vylučovat – podle zákona Oviniova vedli evidenci římských občanů a prováděli jejich zařazování do majetkových tříd, vedli senátorská alba, dozor nad mravy s právem trestat přestupky senátorskou důtkou; vrchol politické kariéry římského občana
Rozdíl mezi diktaturou v Římě za republiky, za Sully a za Caesara
- diktátorem za republiky byl za mimořádných okolností jmenován vždy některý ze dvou konzulů na návrh. Měl neomezené právo a nikdo proti němu nemohl uplatnit svoje právo intercese (veta). Tato koncentrovaná moc však zanikla okamžitě dosažením cíle nebo se diktátor musel po 6 měsících funkce vzdát. Republika – v popředí stojí armáda (Gaius Marius – vojevůdce, přijímal do armády občany bez cenzu, zavedl plat); Sulla – diktatura prostřednictvím Valeriových zákonů, stal se diktátorem na neomezenou dobu, získal pravomoc vydávat zákony a provádět reorganizaci státní správy. Vynášel rozsudky trestu smrti, konfiskoval majetek, posílil pravomoci Senátu, jeho diktatura byla prvním otevřeným pokusem o likvidaci Římské republiky; Caesar – prostřednictvím armády, finančních a podnikatelských kruhů a strany populárů. Caesar získal doživotní diktaturu a jeho osoba byla prohlášena za nedotknutelnou, soustředil na sebe veškerou moc, svá rozhodnutí vydával jako zákon nebo formou sentaus consular, usnesení senátu. Caeasar převzal osobní moci