OPD-Tauchen, zápisy z hodin

Nositelem zákonodárné moci byly Říšský sněm (Reichstag) a Říšská rada (Reichsrat). Volby do 
ŘS však nebyly omezeny uzavírací klauzulí, proto docházelo k častému střídání vlád a celkové 
nestabilitě politické scény.  

Říšský sněm navrhoval zákony, v jeho rámci ale také fungoval výbor pro zahraniční záležitosti. 
Říšská rada taktéž disponovala zákonodárnou iniciativou, navíc měla právo suspenzivního veta 
vůči návrhům zákonů říšského sněmu, které ale mohlo být přehlasováno 3/5 většinou říšského 
sněmu. 

Silné bylo postavení říšského prezidenta, který byl volen přímo občany na 7 let. Prvním 
prezidentem byl Friedrich Ebert, po něm následoval Paul von Hindenburg. V pravomoci 
prezidenta bylo vydávání nouzových nařízení se silou zákona (Notverordnungen). Odvolán 
mohl být na základě lidového hlasování, iniciovaného říšským sněmem. 

Nejslabším článek systému Výmarské republiky byla říšská vláda, která se velmi často měnila. 
V jejím čele stál říšský kancléř, který určoval základní směr politiky a nesl za ni odpovědnost 
před Říšským sněmem.  

PŘÍČÍNY NEÚSPĚCHU VÝMARSKÉ REPUBLIKY 

1)  tvrdé podmínky Versailleské smlouvy – nezdařilo se sjednat revizi 
2)  antidemokratické myšlení ve vedoucích vrstvách – stálá touha po monarchii 
3)  hospodářská krize 
4)  podcenění NSDAP a její propagandy 
5)  mezery ve Výmarské ústavě: nebyla zde žádná hodnotová orientace, absence uzavírací 

klauzule (chybělo volební kvorum), snadné svržení vlády, silné postavení prezidenta, 
jeho nařízen pomohla nacistům k likvidaci opozice 

Miloslav Kabrhel 

OPD - shrnutí 

11

TŘETÍ ŘÍŠE 

Pomocí sociální demagogie, rozsáhlé propagandy či nacionalisticky vyhrocené rétoriky se 
dokázali nacisté dostat k moci – 30. 1. 1933 byl Hitler jmenován kancléřem.  

NSDAP -  Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – přísně centralizovaná 

politická strana stojící na vůdcovském principu, vytváření paramilitárních organizací –